Vědci odhalili genetické tajemství dlouhověkosti 194leté želvy Jonathana

Jonathan, obrovská želva žijící na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku, je s věkem 194 let nejstarším žijícím suchozemským zvířetem na světě. Tým vědců nyní odhalil genetické a epigenetické vlastnosti, které mohou vysvětlovat jeho mimořádnou dlouhověkost. Studii zveřejnil 7. října 2026 odborný časopis Science Advances.

Výzkum se zaměřil na analýzu Jonathanových genů a epigenetických markerů, tedy chemických změn, které ovlivňují fungování DNA, aniž by měnily samotnou genetickou informaci. Vědci zjistili, že geny spojené s mitochondriální funkcí jsou u Jonathana v překvapivě dobrém stavu, což může hrát klíčovou roli v tom, jak dlouho jeho tělo odolává stárnutí. Mitochondrie fungují jako buněčné elektrárny a jejich správná funkce je u mnoha organismů spojována s pomalejším stárnutím a nižší mírou poškození buněk.

Hlavním autorem studie je vědecký pracovník Stephen Clark, jehož tým se musel vypořádat s řadou technických překážek, než se dobral k výsledkům. Vzorky DNA pro analýzu získal veterinář Joe Hollins, a to pomocí stěru z Jonathanovy tváře. Tento neinvazivní způsob odběru byl zvolen zejména s ohledem na želví vysoký věk a potřebu šetrného zacházení.

Zpracování vzorků se však zpočátku nedařilo tak, jak vědci očekávali. Vzorky byly totiž kontaminovány bakteriemi z Jonathanovy tlamy, což komplikovalo izolaci čisté želví DNA potřebné pro genetickou analýzu. Vědci museli vyvinout postupy, jak bakteriální genetický materiál od toho želvího oddělit a zajistit tak spolehlivost výsledků.

Další komplikací byla fragmentovanost samotné DNA, což je u tak starého organismu poměrně očekávatelné. Aby si vědci mohli poskládat kompletnější obraz Jonathanova genomu, použili jako referenci genetický materiál jiné želvy jménem Tank, které je 36 let. Porovnáním fragmentů Jonathanovy DNA s kompletnějším genomem mladší želvy stejného druhu se podařilo sestavit dostatečně přesný genetický profil, který umožnil provést požadované analýzy.

Výsledky studie přispívají k širšímu vědeckému pochopení procesů stárnutí u obratlovců a mohou mít význam i pro výzkum dlouhověkosti obecně. Želvy jsou dlouhodobě považovány za jedny z nejdéle žijících suchozemských živočichů a jejich genetická výbava přitahuje pozornost vědců snažících se odhalit mechanismy, které umožňují některým druhům žít výrazně déle než jiným.

Jonathan se narodil pravděpodobně kolem roku 1832 a na Svatou Helenu byl přivezen v roce 1882 jako dar tehdejšímu guvernérovi ostrova. Od té doby je součástí místní komunity a stal se symbolem ostrova i turistickou atrakcí. Přestože je již téměř slepý kvůli šedému zákalu a ztratil čich, podle místních veterinářů je jeho celkový zdravotní stav i nadále stabilní a dobrý vzhledem k jeho věku.

Případ Jonathana ukazuje, jak moderní genetické metody mohou pomoci odhalit tajemství dlouhověkosti i u živočichů, jejichž stáří přesahuje lidskou představivost. Vědci doufají, že podobné studie by v budoucnu mohly přispět i k lepšímu porozumění procesům stárnutí u člověka, byť přímé srovnání mezi druhy je vždy omezené biologickými rozdíly.

Výzkumný tým plánuje v dalších fázích projektu rozšířit analýzu i na další staré jedince želv, aby bylo možné potvrdit, zda jsou zjištěné genetické rysy specifické pouze pro Jonathana, nebo zda jde o obecnější charakteristiku druhu přispívající k jeho známé dlouhověkosti. Takové srovnávací studie by mohly pomoci lépe pochopit, jaké kombinace genetických a epigenetických faktorů umožňují některým živočichům žít výrazně déle než jiným zástupcům stejné skupiny.