Souhvězdí Býka: Průvodce nejjasnějšími hvězdami na obloze

Poloha a viditelnost souhvězdí Býka na obloze

Souhvězdí Býka patří mezi nejstarší a nejznámější souhvězdí na noční obloze, které lidstvo pozoruje již po tisíciletí. Jeho poloha na nebeské sféře je mimořádně výhodná pro pozorovatele ze severní polokoule, což z něj činí jedno z nejlépe viditelných zvířecích souhvězdí během zimních měsíců. Býk se nachází v oblasti, kterou astronomové označují jako severní část ekliptiky, tedy pomyslné dráhy Slunce po obloze, což znamená, že tímto souhvězdím během roku prochází nejen Slunce, ale také Měsíc a planety sluneční soustavy.

Z hlediska nebeských souřadnic se souhvězdí Býka rozkládá přibližně mezi rektascenzí 3 až 6 hodin a deklinací od +0° do +30°. Tato poloha jej umísťuje do oblasti, která je viditelná prakticky z celé obydlené části Země, přičemž nejlepší podmínky pro pozorování jsou právě na severní polokouli. Sousedními souhvězdími jsou Beran na západě, Blíženci na východě, Vozka na severu a Orion na jihu, což vytváří snadno zapamatovatelný vzorec pro orientaci na zimní obloze.

Nejlepší období pro pozorování souhvězdí Býka nastává během měsíců listopadu až března, kdy se nachází vysoko nad obzorem během večerních hodin. V prosinci a lednu dosahuje Býk svého nejvyššího postavení na obloze kolem půlnoci, což astronomové nazývají kulminací. V této době je souhvězdí umístěno téměř přímo nad hlavou pozorovatele ve středních zeměpisných šířkách, což poskytuje ideální podmínky pro pozorování i fotografování. Během těchto zimních měsíců je Býk viditelný prakticky celou noc, vychází již brzy po západu Slunce a zapadá až před svítáním.

Pro pozorovatele v České republice a okolních zemích představuje souhvězdí Býka jeden z dominant zimní obloze. Jeho charakteristický tvar připomínající hlavu a rohy býka je snadno rozpoznatelný díky výrazné hvězdě Aldebaran, která představuje oko zvířete a září nápadným oranžovým světlem. Tato hvězda první velikosti slouží jako vynikající orientační bod na obloze a pomáhá při vyhledávání dalších objektů v této oblasti.

Viditelnost souhvězdí se samozřejmě mění v závislosti na ročním období. Na jaře, konkrétně v dubnu a květnu, se Býk nachází na západní obloze po západu Slunce a je viditelný pouze několik hodin po setmění. V letních měsících je souhvězdí na obloze během dne společně se Sluncem, a proto není vůbec pozorovatelné. Teprve na podzim, od září, začíná Býk opět vystupovat nad východní obzor v ranních hodinách před svítáním, což znamená postupný návrat tohoto zvířecího souhvězdí na noční oblohu.

Zeměpisná šířka pozorovatele hraje významnou roli v tom, jak vysoko nad obzorem se souhvězdí Býka nachází. Na rovníku dosahuje Býk maximální výšky asi 60 stupňů nad obzorem, zatímco ve středních zeměpisných šířkách, kde leží Česká republika, může vystoupat až do výšky přibližně 70 stupňů. Naopak na jižní polokouli je viditelnost tohoto zvířecího souhvězdí výrazně horší, protože se nachází nízko nad severním obzorem a v jižních oblastech za jižním obratníkem není vůbec viditelné po celou část roku.

Nejjasnější hvězda Aldebaran a její charakteristika

Aldebaran představuje nejjasnější hvězdu v souhvězdí Býka a zároveň patří mezi nejzářivější objekty na noční obloze vůbec. Tato nádherná oranžová hvězda se nachází v očích nebeského býka a je snadno rozpoznatelná díky své charakteristické barvě a jasnosti. S magnitudou kolem 0,85 se řadí mezi patnáct nejjasnějších hvězd viditelných ze Země, což z ní činí dominantní prvek tohoto zvířecího souhvězdí.

Název Aldebaran pochází z arabštiny, kde slovo al-dabarān znamená následovník, protože tato hvězda na obloze zdánlivě následuje Plejády při jejich pohybu po noční obloze. Toto pojmenování dokonale vystihuje pozici hvězdy v rámci souhvězdí Býka, kde tvoří jeden z nejvýraznějších orientačních bodů pro astronomy i běžné pozorovatele noční oblohy.

Z astronomického hlediska je Aldebaran červený obr, hvězda, která již opustila hlavní posloupnost a nachází se v pokročilé fázi svého vývoje. Její průměr je přibližně čtyřicetpětkrát větší než průměr našeho Slunce, což ji řadí mezi skutečně impozantní nebeská tělesa. Povrchová teplota Aldebaranu se pohybuje kolem 3900 kelvinů, což je výrazně méně než u Slunce, a právě tato nižší teplota způsobuje charakteristickou oranžově červenou barvu hvězdy.

Vzdálenost Aldebaranu od Země činí přibližně šestašedesát pět světelných let, což z něj činí relativně blízkou hvězdu v kosmických měřítkách. Tato proximity umožňuje astronomům provádět detailní studie této hvězdy a získávat cenné informace o vývoji hvězd podobného typu. Hmotnost Aldebaranu je odhadována na přibližně jednu a půl hmotnosti Slunce, přičemž jeho svítivost převyšuje sluneční svítivost více než stokrát.

V rámci souhvězdí Býka Aldebaran tvoří součást asterismu zvaného Hyády, což je otevřená hvězdokupa ve tvaru písmene V. Ačkoliv se Aldebaran jeví jako součást této skupiny, ve skutečnosti se nachází mnohem blíže k Zemi než ostatní hvězdy Hyád a jeho zdánlivá příslušnost k této skupině je pouze optickým klamem způsobeným perspektivou našeho pohledu ze Země.

Pozorovatelé na severní polokouli mohou Aldebaran nejlépe spatřit během zimních měsíců, kdy souhvězdí Býka dosahuje nejvyšší polohy na obloze. Hvězda je natolik jasná, že ji lze pozorovat i z městských oblastí se světelným znečištěním, což z ní činí oblíbený cíl pro začínající astronomy. Charakteristická oranžová barva Aldebaranu je patrná i pouhým okem a vytváří krásný kontrast s modrobílými hvězdami Plejád, které se nacházejí nedaleko v témže souhvězdí.

Hvězdokupa Plejády a její mythologický význam

# Hvězdokupa Plejády a její mythologický význam

Hvězdokupa Plejády představuje jeden z nejpozoruhodnějších objektů na noční obloze, který od pradávna fascinoval lidstvo svou krásou a tajemností. Tato otevřená hvězdokupa se nachází v souhvězdí Býka a tvoří charakteristickou skupinu hvězd, která je viditelná pouhým okem jako jemná mlhavá skvrna složená z několika jasných bodů. Pro pozorování bez dalekohledu lze rozeznat obvykle šest až sedm nejjasnějších hvězd, ačkoliv celá kupa obsahuje stovky členů.

V rámci zvířecích souhvězdí, kam souhvězdí Býka nepochybně patří, zaujímají Plejády výjimečné postavení. Nachází se na hřbetě nebeského býka a tvoří jakýsimost mezi mytologií a astronomií. Starověké civilizace po celém světě věnovaly této hvězdokupě mimořádnou pozornost a vytvořily kolem ní bohatou síť legend a příběhů, které odrážejí univerzální lidskou fascinaci nebeskými jevy.

Řecká mythologie vypráví o Plejádách jako o sedmi sestrách, dcerách Atlantida a Pleióny. Tyto nymfy byly pronásledovány lovcem Óriónem, který se do nich zamiloval a neúnavně je stíhal po celé zemi. Bohové se nad nimi slitovali a proměnili je nejprve v holubice a následně je umístili na nebeskou klenbu, kde zůstaly navždy v bezpečí. Jména těchto sester - Mája, Elektra, Taygeta, Alkyone, Kelaino, Sterope a Merope - dodnes nesou nejjasnější hvězdy této kupy. Zajímavostí je, že jedna ze sester, obvykle Merope, je považována za nejslabší, protože se podle legendy provdala za smrtelníka a stydí se za svůj čin.

Mythologický význam Plejád však daleko přesahuje hranice řecké kultury. Staří Egypťané spojovali jejich heliacký východ s počátkem zemědělského roku a používali je jako kalendářní ukazatel pro zahájení setby. V mayské kultuře měly Plejády klíčovou roli v časomíře a jejich průchod zenitem určoval důležité rituální okamžiky. Aztékové věřili, že když Plejády dosáhnou zenitu o půlnoci, svět bude pokračovat v existenci dalších padesát dva let.

V japonské tradici jsou Plejády známy jako Subaru, což znamená shromáždit se dohromady, a tento název dnes nese známá automobilka, jejíž logo šest hvězd symbolizuje. Maorové z Nového Zélandu nazývali tuto hvězdokupu Matariki a její první ranní východ znamenal začátek nového roku, což se dodnes slaví jako důležitý kulturní svátek.

Plejády hrály významnou roli i v navigaci a zemědělství. Jejich východ a západ sloužily námořníkům jako orientační bod a zemědělcům jako signál pro důležité práce v poli. V mnoha kulturách byl jejich podzimní západ spojen s obdobím sklizně a jejich jarní východ s obdobím setby. Tato praktická využitelnost posílila jejich mythologický význam a učinila z nich jeden z nejdůležitějších nebeských objektů pro přežití lidských společností.

Souhvězdí Býka jako celek získává na významu právě díky přítomnosti Plejád. Tento nebeský býk, který podle řecké legendy představuje Dia v podobě, kterou přijal při únosu Európy, nese na svém hřbetě tuto vzácnou skupinu hvězd jako korunu své slávy. Spojení zvířecího symbolu s hvězdokupou vytváří bohatou symbolickou vrstvu, která odráží lidské vnímání kosmu jako uspořádaného a smysluplného prostoru.

Hvězdokupa Hyády v blízkosti Aldebaranu

Souhvězdí Býka patří mezi nejstarší a nejznámější útvary na noční obloze, které lidstvo sleduje již tisíce let. Toto zvířecí souhvězdí zaujímá významné místo na zimní obloze severní polokoule a je součástí zodiakálního pásu, kterým Slunce během roku putuje. Mezi nejpozoruhodnější objekty v tomto souhvězdí bezpochyby patří hvězdokupa Hyády, která společně se zářivým Aldebaranem vytváří nezaměnitelný obrazec připomínající hlavu býka.

Hvězdokupa Hyády představuje jednu z nejbližších otevřených hvězdokup k naší Sluneční soustavě, nacházející se ve vzdálenosti přibližně 153 světelných let. Tato skutečnost činí z Hyád ideální objekt pro astronomické studium i pozorování pouhým okem. Hvězdokupa obsahuje několik set hvězd, z nichž nejjasnější tvoří charakteristický tvar písmene V, který je snadno rozpoznatelný na noční obloze. Tento útvar symbolizuje tvář nebo čelní část býka v rámci celého souhvězdí.

Aldebaran, nejjasnější hvězda v souhvězdí Býka, září nápadným oranžovočerveným světlem a zdá se být součástí Hyád, ačkoliv ve skutečnosti leží mnohem blíže k Zemi, ve vzdálenosti pouhých 65 světelných let. Tato červená obří hvězda má průměr přibližně čtyřicetpětkrát větší než naše Slunce a její jasnost činí z ní čtrnáctou nejjasnější hvězdu na celé obloze. Název Aldebaran pochází z arabštiny a znamená následovník, protože tato hvězda na obloze následuje Plejády, další slavnou hvězdokupu v souhvězdí Býka.

Hyády hrály důležitou roli v mytologii mnoha kultur. Podle řecké mytologie představují pět dcer Atláse, které byly proměněny v hvězdy. Starověcí Řekové spojovali vzestup Hyád s příchodem deštivého počasí, což se odráží i v jejich názvu odvozeném od řeckého slova pro déšť. Tato asociace s deštěm byla důležitá pro zemědělské společnosti, které používaly pozorování hvězd k předpovídání ročních období.

Z astronomického hlediska jsou Hyády mimořádně cenným objektem studia, protože jejich relativní blízkost umožňuje detailní pozorování jednotlivých hvězd a jejich vlastností. Hvězdy v této kupě mají přibližně stejné stáří kolem 625 milionů let a vznikly ze stejného mračna plynu a prachu. Studium Hyád pomohlo astronomům lépe porozumět vývoji hvězd a dynamice hvězdokup.

V rámci zvířecího souhvězdí Býka tvoří Hyády spolu s Aldebaranem nejdůležitější navigační bod. Celé souhvězdí je nejlépe viditelné během zimních měsíců, kdy dominuje večerní obloze. Býk je jedním ze dvanácti zvířecích souhvězdí zodiaku, což mu dodává zvláštní význam v astrologii i astronomii. Jeho poloha mezi souhvězdími Berana a Blíženců jej činí snadno identifikovatelným pro pozorovatele oblohy.

Krabí mlhovina jako pozůstatek supernovy

Krabí mlhovina představuje jeden z nejvýznamnějších objektů na noční obloze, který se nachází v souhvězdí Býka a tvoří fascinující připomínku dramatické kosmické události. Tento pozoruhodný útvar vznikl jako přímý důsledek výbuchu supernovy, který byl zaznamenán čínskými astronomy již v roce 1054 našeho letopočtu. Tehdy se na obloze objevila nová hvězda tak jasná, že byla viditelná i ve dne po dobu téměř tří týdnů, což vyvolalo úžas pozorovatelů po celém světě.

Krabí mlhovina se rozprostírá ve vzdálenosti přibližně šest a půl tisíce světelných let od Země a představuje zbytky masivní hvězdy, která ukončila svůj život spektakulárním výbuchem. Tento explozivní proces uvolnil obrovské množství energie a rozmetál vnější vrstvy hvězdy do okolního prostoru rychlostí dosahující tisíců kilometrů za sekundu. Materiál vyvržený při výbuchu se postupně rozpíná a vytváří složitou strukturu plynů a prachu, která je dnes viditelná v dalekohledech.

V centru této mlhoviny se nachází pulzar, což je rychle rotující neutronová hvězda, která vznikla ze zbylého jádra původní hvězdy. Tento pulzar rotuje neuvěřitelnou rychlostí třicet otáček za sekundu a vysílá silné záblesky záření, které lze detekovat napříč celým elektromagnetickým spektrem. Energie vyzařovaná pulzarem napájí celou mlhovinu a způsobuje, že plyny v ní září charakteristickým světlem.

Souhvězdí Býka, kde se Krabí mlhovina nachází, patří mezi dvanáct zvířecích souhvězdí zvěrokruhu a má bohatou historii spojenou s různými kulturami. Toto souhvězdí bylo známo již starověkým civilizacím a jeho nejjasnější hvězda Aldebaran představuje oko býka. Zvířecí souhvězdí zvěrokruhu mají zvláštní význam v astronomii, protože leží na dráze Slunce po obloze a jsou proto úzce spojeny s ročními obdobími a kalendářem.

Krabí mlhovina se nachází poblíž jednoho z rohů býka a je označována katalogovou značkou Messier 1, protože byla prvním objektem v slavném katalogu mlhovin a hvězdokup sestavených francouzským astronomem Charlesem Messierem. Tento objekt poskytuje astronomům jedinečnou příležitost studovat procesy probíhající po výbuchu supernovy a pochopit, jak těžké prvky vytvořené v nitru hvězd jsou rozptylovány do vesmíru.

Pozorování Krabí mlhoviny odhaluje komplexní strukturu vláken a oblastí různé hustoty, které jsou výsledkem interakce mezi rychle se pohybujícím materiálem a magnetickými polemi. Vlákna plynu obsahují prvky jako vodík, helium, kyslík, síru a další těžší prvky, které byly syntetizovány během života hvězdy a při samotném výbuchu supernovy. Tyto prvky jsou nezbytné pro vznik nových hvězd, planet a nakonec i života, což činí pozůstatky supernov klíčovými pro chemickou evoluci vesmíru.

Studium Krabí mlhoviny v různých vlnových délkách od rádiových vln přes viditelné světlo až po rentgenové záření poskytuje komplexní obraz o fyzikálních procesech probíhajících v tomto objektu. Moderní teleskopy odhalují stále nové detaily o struktuře mlhoviny a dynamice jejího vývoje, což pomáhá astronomům lépe porozumět závěrečným fázím života masivních hvězd.

Mythologie a legendy spojené s Býkem

Souhvězdí Býka patří mezi nejstarší a nejznámější hvězdné útvary na noční obloze, které lidstvo rozpoznalo a pojmenovalo již v dávných dobách. Jeho mytologický význam sahá hluboko do historie starověkých civilizací, kde býk představoval symbol síly, plodnosti a božské moci. V různých kulturách se s tímto souhvězdím pojily fascinující příběhy a legendy, které odrážely tehdejší vnímání světa a vztah člověka k přírodě.

V řecké mytologii je souhvězdí Býka nejčastěji spojováno s příběhem o únosu Európy, krásné fénické princezny. Podle legendy se do ní zamiloval nejvyšší bůh Zeus, který se proměnil v nádherného bílého býka, aby ji oklamal. Když se Európa s důvěrou posadila na záda zdánlivě krotného zvířete, Zeus s ní uprchl přes moře na ostrov Kréta. Tato legenda vysvětluje, proč je na nebi zobrazen pouze přední díl býka – Zeus se totiž ponořil do moře a viditelná zůstala pouze jeho přední část s mohutnou hlavou a rohy.

Starověké mezopotámské civilizace vnímaly souhvězdí Býka jako posvátné zvíře spojené s jejich nejvýznamnějšími božstvy. V sumerské mytologii představoval býk sílu a moc boha bouře Adada. Babyloňané zase spojovali toto souhvězdí s nebeským býkem, kterého bohyně Ištar poslala, aby zabil hrdinu Gilgameše poté, co odmítl její lásku. V eposu o Gilgamešovi tento mocný tvor způsobil velkou zkázu, než ho hrdinové Gilgameš a Enkidu společnými silami porazili.

Egyptská civilizace uctívala býka jako ztělesnění boha Apise, který byl považován za živoucí manifestaci boha Ptaha. Hvězdy souhvězdí Býka byly pro Egypťany důležité při sledování ročních období a nilských záplav. Býk symbolizoval plodnost a regeneraci, což bylo pro zemědělskou společnost závislou na pravidelných povodních Nilu zásadní.

V keltské tradici byl býk vnímán jako symbol bohatství a prosperity. Keltové věřili, že zvířecí souhvězdí na obloze představují duchy mocných zvířat, která chrání a vedou lidstvo. Býk byl zvláště uctíván pro svou sílu a vytrvalost, vlastnosti nezbytné pro přežití v drsných podmínkách.

Indická astrologie a mytologie přisuzuje souhvězdí Býka spojení s posvátným býkem Nandim, věrným společníkem boha Šivy. V hinduistické tradici je býk symbolem dharmy, spravedlnosti a morální síly. Hvězdy tohoto souhvězdí byly využívány při určování příznivých časů pro náboženské obřady a zemědělské činnosti.

Plejády, nejznámější hvězdokupa v souhvězdí Býka, mají své vlastní bohaté mytologické dědictví. V řecké mytologii představují sedm dcer Atlantových, které Zeus proměnil v hvězdy, aby je ochránil před pronásledováním lovce Oriona. Různé kultury po celém světě vytvořily vlastní příběhy o této nápadné skupině hvězd, od australských domorodců až po indiánské kmeny Severní Ameriky.

Býk na nebi září jako symbol síly a vytrvalosti, připomíná nám pradávné časy, kdy lidé hledali v hvězdách odpovědi na otázky o svém osudu a nacházeli v souhvězdích odraz své vlastní zvířecí podstaty.

Radovan Šimůnek

Nejlepší období pro pozorování souhvězdí

Souhvězdí Býka patří mezi nejkrásnější a nejsnáze rozpoznatelná souhvězdí na severní obloze, přičemž jeho pozorování je nejvýhodnější v určitých obdobích roku, kdy dosahuje optimální polohy na noční obloze. Toto zvířecí souhvězdí, které je součástí zvířetníku, nabízí pozorovatelům úchvatnou podívanou zejména v zimních měsících, kdy je jeho viditelnost nejvýraznější a nejdelší.

Ideální období pro pozorování souhvězdí Býka začína již v listopadu a trvá až do března, přičemž vrcholu dosahuje v prosinci a lednu. V těchto měsících se Býk nachází vysoko nad obzorem během večerních a nočních hodin, což umožňuje jeho dlouhodobé a pohodlné pozorování bez nutnosti čekat do brzkých ranních hodin. Souhvězdí se objevuje na východní obloze již krátce po setmění a postupně stoupá k zenitu, kde setrvává po většinu noci.

Zvířecí souhvězdí obecně mají tu výhodu, že leží podél ekliptiky, což je zdánlivá dráha Slunce po obloze během roku. Díky této poloze jsou souhvězdí zvířetníku, včetně Býka, pravidelně navštěvována Měsícem a planetami, což přidává na atraktivitě jejich pozorování. V zimních měsících je Býk obzvláště nápadný díky přítomnosti jasné hvězdy Aldebaran, která září charakteristickým oranžovým světlem a představuje oko nebeského býka.

Pro pozorovatele ve střední Evropě je souhvězdí Býka cirkumpolární pouze částečně, což znamená, že v letních měsících klesá pod obzor a není viditelné během noci. V červnu a červenci se Býk nachází na denní obloze v blízkosti Slunce, což znemožňuje jeho pozorování. Naopak v období od listopadu do března je souhvězdí viditelné po celou noc, přičemž v prosinci a lednu kulminuje kolem půlnoci ve výšce přibližně šedesát až sedmdesát stupňů nad jižním obzorem.

Podzimní měsíce, konkrétně říjen a listopad, představují přechodné období, kdy se Býk začíná objevovat na východní obloze v pozdních večerních hodinách. V této době mohou pozorovatelé sledovat postupný východ souhvězdí a jeho stoupání k vyšším polohám. Toto období je výhodné pro fotografy, kteří chtějí zachytit souhvězdí v blízkosti obzoru s pozemními objekty v popředí.

Jarní měsíce březen a duben znamenají postupné loučení s Býkem na večerní obloze. Souhvězdí je v těchto měsících viditelné především v první polovině noci a postupně se přesouvá směrem k západnímu obzoru, kde zapadá stále dříve. Konec dubna a květen již nejsou vhodné pro pozorování tohoto zvířecího souhvězdí, protože se nachází příliš nízko nad západním obzorem krátce po západu Slunce.

Kvalita pozorování souhvězdí Býka závisí také na povětrnostních podmínkách a světelném znečištění. Zimní měsíce, ačkoliv jsou ideální z hlediska polohy souhvězdí, mohou být komplikovány oblačností a nepříznivým počasím. Proto je vhodné využít každé jasné noci v období od prosince do února, kdy je Býk nejvýše na obloze a viditelný po nejdelší dobu.

Zajímavé objekty pro astronomy a pozorovatele

Souhvězdí Býka představuje pro astronomy a pozorovatele noční oblohy skutečnou pokladnici zajímavých objektů, které jsou dostupné jak pro začátečníky s dalekohledem, tak pro zkušené pozorovatele s profesionálním vybavením. Toto zvířecí souhvězdí patří mezi nejbohatší oblasti severní oblohy, kde se nachází hned několik objektů viditelných i pouhým okem za příznivých podmínek.

Nejznámějším objektem v souhvězdí Býka je bezpochyby otevřená hvězdokupa Plejády, katalogizovaná jako Messier 45. Tato skupina mladých modrých hvězd je viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna a při pohledu dalekohledem se rozpadá na desítky až stovky jednotlivých hvězd. Plejády se nacházejí ve vzdálenosti přibližně čtyři sta třicet světelných let od Země a představují jednu z nejbližších hvězdokup k naší sluneční soustavě. Hvězdy této kupy jsou obaleny jemnými reflexními mlhovinami, které jsou patrné na dlouhodobě exponovaných fotografiích a dodávají celému objektu mystický vzhled.

Dalším pozoruhodným objektem je otevřená hvězdokupa Hyády, která tvoří charakteristický tvar hlavy býka. Tato kupa je ještě bližší než Plejády, nachází se ve vzdálenosti přibližně sto padesát světelných let, což z ní činí jednu z nejbližších hvězdokup vůbec. Hyády obsahují několik set hvězd a jejich rozložení na obloze pokrývá oblast o průměru asi pět stupňů, což odpovídá desetinásobku průměru Měsíce v úplňku. Jasná červená hvězda Aldebaran, která se zdá být součástí této kupy, ve skutečnosti leží mnohem blíže k nám a pouze opticky se promítá do stejné oblasti oblohy.

Pro majitele středně velkých dalekohledů představuje výzvu Krabí mlhovina, označovaná jako Messier 1. Jedná se o pozůstatek supernovy, která explodovala v roce 1054 a byla pozorována čínskými astronomy jako extrémně jasný objekt viditelný i ve dne. Dnes se Krabí mlhovina rozprostírá v prostoru o průměru přibližně jedenáct světelných let a nachází se ve vzdálenosti šest a půl tisíce světelných let. V jejím centru se nachází pulzar, což je rychle rotující neutronová hvězda, která je pozůstatkem původní hvězdy. Vizuální pozorování této mlhoviny vyžaduje tmavou oblohu a teleskop s aperturou alespoň dvacet centimetrů, přičemž její struktura připomínající krabí klepeta je patrná především na dlouhodobě exponovaných fotografiích.

Souhvězdí Býka obsahuje také několik zajímavých dvojhvězd a vícenásobných systémů. Hvězda Sigma Tauri je krásná dvojhvězda s kontrastními barvami složek, zatímco systém Theta Tauri v Hyádách nabízí pohled na čtveřici hvězd. Toto zvířecí souhvězdí poskytuje pozorovatelům možnost sledovat objekty různých typů a obtížnosti během celé zimní sezóny, kdy je nejlépe viditelné na večerní obloze.