Vědci odhalili 100 000 let staré stopy mezilidského násilí

Mezinárodní tým vědců odhalil pozoruhodný důkaz o mezilidském násilí z doby před přibližně 100 000 lety. Analýza kosterních ostatků nalezených v jeskyni Qafzeh v Izraeli ukázala, že jedinec označený jako Qafzeh 25, příslušník raného Homo sapiens, byl pobodán do obličeje ostrým kamenným nástrojem. Jde o jeden z nejstarších doložených případů interpersonálního násilí v historii našeho druhu.

Výzkumníci, mezi nimiž figuruje Ana Pantoja Pérez z Národního výzkumného centra pro lidskou evoluci ve Španělsku, využili k analýze mikroskopické techniky a mikro-CT skenování. Tyto moderní metody jim umožnily detailně prozkoumat poškození kostí a rozlišit mezi zraněními způsobenými člověkem a případnými stopami po zvířatech nebo přirozeném poškození. Výsledky analýzy jsou jednoznačné: na dolní levé čelisti jedince byla identifikována řezná rána, která zasáhla jeden z premolárů a část horní čelisti. Charakter poranění odpovídá úderu či bodnutí ostrým kamenným nástrojem.

Jeskyně Qafzeh je pro paleoantropology mimořádně cennou lokalitou. Bylo v ní pohřbeno nejméně 27 jedinců, přičemž pohřby pocházejí z období mezi 145 000 a 92 000 lety. Tato skutečnost sama o sobě svědčí o tom, že tehdejší lidé již praktikovali záměrné pohřbívání mrtvých, což je považováno za jeden z projevů komplexního symbolického a sociálního chování. Nový nález tak do tohoto obrazu přidává další vrstvu – vedle pohřebních rituálů existovaly zřejmě i konflikty mezi jedinci nebo skupinami.

Zvláště zajímavý je zdravotní stav čelisti zkoumaného jedince. Kost totiž vykazovala zřetelné známky hojení, což naznačuje, že muž nezahynul bezprostředně po útoku, ale přežil jej a žil ještě nějakou dobu poté. Zranění obličeje tohoto druhu bylo jistě bolestivé a mohlo výrazně ovlivnit jeho schopnost přijímat potravu, přesto se tělo začalo regenerovat. Tato okolnost otevírá otázku, zda se mu dostalo nějaké péče od ostatních členů skupiny, což by byl další doklad sociální soudržnosti tehdejších lidských společenství.

Výzkum má širší přesah do debaty o povaze raných lidských společností. Dlouho převládal obraz pravěkých lidí jako bytostí žijících v relativně harmonických skupinách, kde násilí hrálo okrajovou roli. Archeologické nálezy z posledních desetiletí však tento pohled postupně korigují. Případy zranění způsobených jinými lidmi jsou dokumentovány napříč různými obdobími pravěku, přičemž případ z Qafzehu patří k těm nejstarším. Jak uvádí výzkumný tým: „Tyto výsledky poskytují nová data do debaty o původu komplexního chování, jako je mezilidské násilí a pohřební praktiky.

Kombinace obou fenoménů – pohřbívání a násilí – na jedné lokalitě je z vědeckého hlediska mimořádně cenná. Ukazuje, že lidé žijící před více než 90 000 lety již disponovali rozvinutým sociálním životem, který zahrnoval jak péči o zemřelé, tak konflikty mezi jedinci. Obě tyto formy chování jsou dnes považovány za charakteristické rysy Homo sapiens a jejich doložení v tak raném období posouvá hranice našeho chápání lidské evoluce.

Jeskyně Qafzeh v Izraeli patří k nejvýznamnějším nal