Studie na myších odhalila, že mozek může bránit rychlejšímu přechodu na lepší strategii

Vědci z americké Emory University zjistili, že mozková oblast dosud spojovaná především s plánováním a rozhodováním může paradoxně brzdit kreativní řešení problémů. Výzkumný tým vedený Robertem Liuem a Kai Lu publikoval výsledky své studie 8. srpna 2026 a ukazuje, že mediální prefrontální kůra (mPFC) u myší aktivně blokuje přechod na efektivnější strategie řešení úkolů, pokud si zvíře již osvojilo nějaký fungující, byť pomalejší postup.

Experiment probíhal v takzvaném T-bludišti, kde měly myší matky za úkol přivést svá mláďata zpět do hnízda. Zvířata si nejprve vytvořila základní strategii, jak úkol splnit, a teprve postupně se u nich objevovalo efektivnější řešení založené na zvukových signálech vydávaných mláďaty. U kontrolních myší tento přechod na sofistikovanější, zvukem řízenou strategii trval typicky čtyři až osm dní.

Klíčový zlom nastal, když vědci u části myší uměle a dočasně vyřadili z činnosti mediální prefrontální kůru pomocí chemogenetického ztišení – metody, která umožňuje selektivně a reverzibilně tlumit aktivitu konkrétních mozkových buněk. U těchto zvířat se nová, efektivnější strategie objevila mnohem rychleji, během dvou až tří dnů. Zvířata bez funkční mPFC se tak dokázala „přepnout“ na lepší řešení téměř dvakrát až čtyřikrát rychleji než myši s nedotčenou prefrontální kůrou.

„My jsme prokázali, že pro určité přirozené chování u myší mPFC blokuje přijetí nové a lepší strategie pro řešení problému,“ uvedl Robert Liu, jeden z hlavních autorů studie. Podle vědců tak výsledky naznačují, že mozek si za určitých okolností sám brání v opuštění zavedeného, byť méně účinného postupu, a to i tehdy, když je k dispozici jednoznačně lepší alternativa.

Zjištění tak zpochybňuje zjednodušený pohled na prefrontální kůru jako výhradně na centrum, které podporuje flexibilní a inteligentní chování. Namísto toho výzkum ukazuje, že tato mozková oblast může v některých situacích působit jako brzda, která udržuje zvíře u již naučeného vzorce chování, i když existuje účinnější řešení problému.

Studie byla podpořena grantovými prostředky od Národních institutů zdraví Spojených států, konkrétně granty R01DC008343 a P50MH100023. Výzkum probíhal na půdě Emory University v americkém Atlantě, kde se tým dlouhodobě věnuje neurovědnímu výzkumu chování a rozhodování u zvířat.

Vědci nyní plánují své poznatky rozšířit i do dalších oblastí. Jednou z nich je zkoumání souvislosti mezi funkcí mediální prefrontální kůry a poruchami autistického spektra, konkrétně na myších modelech, které se používají k simulaci projevů autismu u lidí. Cílem je zjistit, zda podobné mechanismy blokování flexibilního chování mohou hrát roli i u lidí s poruchami autistického spektra, kde se často popisuje ulpívání na zavedených rutinách a obtíže s přechodem na nové strategie.

Druhým směrem výzkumu je snaha převést poznatky z myšího modelu do klinicky využitelné podoby u lidí. Tým testuje neinvazivní protokoly využívající transkraniální magnetickou stimulaci (TMS), tedy metodu, která pomocí magnetických pulzů dokáže ovlivnit aktivitu vybraných oblastí mozku bez nutnosti chirurgického zákroku. Pokud by se ukázalo, že podobný mechanismus platí i u lidského mozku, mohlo by to v budoucnu otevřít cestu k terapiím, které by lidem usnadnily opustit neefektivní návyky nebo strategie myšlení a rychleji přijmout lepší řešení problémů.

Výzkum tak přináší nový pohled na roli prefrontální kůry v procesu učení a rozhodování a ukazuje, že cesta k flexibilnějšímu a kreativnějšímu chování nemusí vždy vést přes posilování aktivity této mozkové oblasti, ale naopak přes její dočasné omezení za konkrétních podmínek.