Vědci objevili nový hydrotermální systém u ostrova Milos v hloubce až 250 metrů

V srpnu 2023 vyplula německá výzkumná loď METEOR k řeckému ostrovu Milos v Egejském moři, aby v rámci expedice s označením M192 zmapovala dosud neznámé hydrotermální systémy na mořském dně. Vedení výzkumu se ujala Dr. Solveig Bühring, jejíž tým si kladl za cíl nejen lokalizovat nová hydrotermální pole, ale především porozumět tomu, jak fungují a jaký mají vliv na okolní mořské prostředí.

Milos je dlouhodobě známý svou sopečnou aktivitou a existencí hydrotermálních projevů v přilehlých vodách. Právě proto se ostrov stal ideálním místem pro podobný výzkum – geologické podloží v této oblasti umožňuje vznik horkých pramenů vyvěrajících ze dna moře, které jsou bohaté na minerály a chemické sloučeniny. Tyto systémy zároveň vytvářejí specifické podmínky pro život mikroorganismů, které dokážou přežívat v extrémních podmínkách bez přístupu slunečního světla.

Během expedice M192 se vědcům podařilo objevit dosud nezdokumentovaný hydrotermální systém v hloubce mezi 100 a 250 metry, tedy zhruba 328 až 820 stopami pod hladinou moře. Jde o nález, který rozšiřuje dosavadní znalosti o rozšíření a rozmanitosti hydrotermální aktivity v oblasti Egejského moře. Než k objevu došlo, byly podobné systémy v okolí Milosu známy především z mělčích vod, takže nález v této hloubce představuje významné doplnění mapy geotermální aktivity regionu.

Výzkumný tým se při analýzách zaměřil na to, jakým způsobem intenzita proudění hydrotermálních fluidů ovlivňuje životní podmínky na mořském dně. Ukázalo se, že místa s vyšším průtokem horkých, chemicky bohatých tekutin hostí odlišná mikrobiální společenstva než místa s pomalejším nebo přerušovaným tokem. Tato zjištění naznačují, že samotná dynamika proudění fluidů může být klíčovým faktorem, který určuje druhové složení mikroorganismů žijících v daném prostředí.

Kromě vlivu na mikrobiální život vědci zkoumali také to, jak proudění fluidů souvisí s mineralizací mořského dna. Hydrotermální systémy jsou obecně známé tím, že při kontaktu horkých, minerálně bohatých tekutin se studenou mořskou vodou dochází k srážení různých minerálů, které se následně ukládají na dně nebo vytvářejí charakteristické útvary v jeho okolí. Výzkum ukázal, že rychlost a intenzita tohoto proudění přímo ovlivňuje, jaké typy minerálů vznikají a jak rychle se hromadí.

Podobné poznatky mají význam nejen pro geologii a mikrobiologii, ale i pro širší pochopení procesů, které probíhají na mořském dně v oblastech s vulkanickou aktivitou. Hydrotermální systémy jsou totiž považovány za jedny z míst, kde by mohly vznikat podmínky podobné těm, jaké mohly existovat v raných fázích vývoje života na Zemi. Zkoumání mikrobiálních společenstev v extrémních podmínkách proto může přispět i k diskuzím o možnostech existence života v podobných prostředích mimo naši planetu.

Expedice M192 tak přinesla nejen samotný objev nového hydrotermálního pole u Milosu, ale i cenná data o vztahu mezi geologickými procesy a biologickou rozmanitostí v hlubinách moře. Výsledky výzkumu dále rozšiřují poznatky o tom, jak proměnlivé podmínky proudění fluidů formují ekosystémy, které jsou jinak lidskému oku zcela skryté.

Vzhled