Švýcarské ledovce v roce 2026 ztratily přes 5 procent objemu ledu

Švýcarské ledovce zažily v roce 2026 další výrazný úbytek ledu, který potvrzuje dlouhodobý trend jejich ústupu v důsledku klimatických změn. Podle nejnovějších dat organizace GLAMOS—Glacier Monitoring Switzerland, která se systematickým sledováním alpských ledovců zabývá dlouhodobě, ztratily švýcarské ledovce více než 5 % svého celkového objemu ledu jen za tento jeden rok.

Toto číslo samo o sobě vypovídá o tom, jak rychle se stav alpských ledovců zhoršuje. Zatímco v minulosti se podobné ztráty měřily v řádu jednotek procent za delší časová období, poslední měření ukazují, že tempo tání se nezpomaluje, naopak zůstává na vysoké úrovni i v letech, které nejsou extrémně teplé ve srovnání s rekordními obdobími posledních dekád.

Výzkumníci z GLAMOS zaznamenali, že průměrná tloušťka ledovců klesla o 2,5 až 4 metry, tedy přibližně o 8 až 13 stop. Toto číslo představuje průměr napříč sledovanými lokalitami, přičemž na některých místech byl úbytek ledu ještě dramatičtější. Nejvíce postiženy jsou takzvané ledovcové jazyky – tedy nejnižší a nejteplejší části ledovců, které sahají do nižších nadmořských výšek a jsou tak vystaveny vyšším teplotám po delší část roku.

Právě v těchto oblastech zaznamenali vědci ztráty ledu dosahující až 10 metrů, což odpovídá zhruba 33 stopám. Taková čísla ukazují, že ústup ledovců neprobíhá rovnoměrně, ale že nejzranitelnější části ledovcového systému mizí mnohem rychleji než jejich vyšší a chladnější partie. To má dlouhodobé důsledky pro celkovou stabilitu ledovců, protože postupující úbytek jazyků může vést k jejich úplnému odtržení od hlavního ledovcového tělesa.

Data GLAMOS vycházejí z pravidelného monitoringu, který organizace provádí na desítkách lokalit po celém Švýcarsku. Metodika zahrnuje terénní měření i dálkový průzkum, díky čemuž je možné sledovat změny tloušťky i plochy ledovců v čase s vysokou přesností. Právě díky této dlouhodobé datové řadě mohou vědci porovnávat aktuální výsledky s předchozími roky a identifikovat trendy, které by jinak mohly zůstat skryté v rámci jednotlivých sezónních výkyvů.

Ústup švýcarských ledovců není izolovaným jevem, ale odráží širší klimatické procesy probíhající v celých Alpách i v dalších horských oblastech světa. Ledovce reagují citlivě na kombinaci vyšších letních teplot a změn ve srážkových vzorcích, včetně množství sněhu, který padá v zimních měsících a slouží jako ochranná vrstva chránící led před přímým táním.

Odborníci dlouhodobě upozorňují, že tání alpských ledovců má dopad nejen na krajinu a horské ekosystémy, ale také na vodní hospodářství v regionu. Ledovce fungují jako přirozené zásobárny vody, které v letních měsících postupně uvolňují tání do řek a vodních toků. Jejich postupný úbytek tak může v budoucnu ovlivnit dostupnost vody pro zemědělství, energetiku i pitnou vodu v oblastech závislých na alpském odtoku.

Výsledky letošního měření GLAMOS zapadají do celkového obrazu zrychlujícího se úbytku ledu v Alpách, který vědci pozorují už řadu let. I když roční výkyvy mohou být ovlivněny konkrétními povětrnostními podmínkami daného roku, dlouhodobý trend zůstává jednoznačný – objem ledu v švýcarských horách se rok od roku zmenšuje.

Zveřejněná data tak slouží nejen jako vědecký záznam aktuálního stavu, ale i jako varovný signál pro politiky a odborníky zabývající se adaptací na klimatické změny. Přesné měření tloušťky a objemu ledovců umožňuje lépe modelovat budoucí vývoj a připravit se na případné dopady spojené s jejich dalším ústupem, ať už jde o rizika spojená se sesuvy půdy v nestabilním horském terénu, nebo o dlouhodobé změny v dostupnosti vodních zdrojů v celém alpském regionu.