Astronomové zachytili pravidelné rentgenové záblesky v systému BP Crucis díky přístroji XRISM

Tým astronomů pod vedením Roi Rahina popsal neobvyklý jev v binárním systému BP Crucis, který se nachází přibližně 13 000 světelných let od Země. Systém tvoří dvojice extrémně odlišných objektů – modrý hypergigant Wray 977, jehož rozměry přibližně šedesátkrát převyšují Slunce, a neutronová hvězda GX 301-2 o průměru pouhých 20 kilometrů, která funguje jako pulsar.

Podle studie publikované 18. září 2026 dochází v tomto systému k pravidelným rentgenovým zábleskům, a to přibližně každých 11 minut. Vědci zjistili, že tyto záblesky vznikají ve chvíli, kdy neutronová hvězda prochází hustým plazmovým výronem, který uniká z povrchu hypergigantu. Právě interakce kompaktního objektu s tímto proudem hmoty vyvolává intenzivní rentgenové záření.

Klíčovou roli při pozorování sehrál přístroj XRISM (X-ray Imaging and Spectroscopy Mission), společný projekt americké NASA a japonské agentury JAXA. Díky jeho citlivosti se podařilo zachytit detaily, které dřívější přístroje nedokázaly rozlišit.

„Nikdy předtím jsme neviděli jasné známky plazmy větru padající na kompaktní objekt,“ uvedl Roi Rahin, autor studie.

Systém BP Crucis je pro astronomy zajímavý především kvůli extrémnímu kontrastu mezi oběma tělesy. Wray 977 patří mezi nejhmotnější a nejjasnější hvězdy, jaké jsou známy, zatímco GX 301-2 představuje mnohem kompaktnější a hustší pozůstatek po zhroucené hvězdě. Vzájemná gravitační a hmotová interakce mezi nimi umožňuje vědcům studovat procesy, které by jinak byly obtížně pozorovatelné.

Pravidelnost pozorovaných záblesků naznačuje, že jde o stabilní a opakující se proces, spojený s oběžnou dráhou neutronové hvězdy kolem hypergigantu. Při každém průchodu hustší oblastí hvězdného větru dochází k prudkému nárůstu množství hmoty, která dopadá na povrch nebo do blízkého okolí neutronové hvězdy, což vede k viditelnému rentgenovému záblesku.

Nová pozorování pomocí XRISM tak poskytují konkrétní důkazy o mechanismu, který byl dříve pouze teoreticky předpokládán. Podle autorů výzkumu může tento typ dat přispět k lepšímu pochopení toho, jak hvězdné větry hypergigantů ovlivňují blízké kompaktní objekty a jak probíhá přenos hmoty v podobných binárních systémech.

Vědci plánují pokračovat v pozorování systému BP Crucis s cílem přesněji zmapovat strukturu hvězdného větru a chování neutronové hvězdy během jednotlivých fází oběhu. Výsledky by mohly pomoci i při studiu jiných podobných rentgenových binárních systémů ve vesmíru.