Studie vyvrací teorii o inbreedingu jako příčině vyhynutí neandertálců

Nová vědecká studie zpochybňuje jedno z nejrozšířenějších vysvětlení zániku neandertálců. Výzkum publikovaný 24. června 2026 v prestižním časopise Nature ukazuje, že neandertálci žijící v severozápadní Evropě před více než 52 500 lety byli překvapivě geneticky rozmanití, a inbreedování tedy pravděpodobně nebylo hlavní příčinou jejich vyhynutí.

Mezinárodní tým vědců analyzoval DNA celkem 27 neandertálců, přičemž součástí analýzy byl i jeden vysoce kvalitní genom. Nová genetická data pocházejí z deseti archeologických lokalit rozmístěných na území dnešní Belgie a Francie. Sedm z těchto nalezišť se nachází v belgické oblasti Meuse Basin, která se tak stala klíčovým místem pro pochopení populační struktury pozdních neandertálců v západní Evropě.

Výsledky analýzy přinesly překvapivé zjištění. Mnozí ze zkoumaných jedinců vykazovali jen minimální důkazy o inbreedování, což je v přímém rozporu s dříve rozšířenou představou, že neandertálské populace byly malé, izolované a geneticky zdegenerované. Vědci zjistili, že zkoumaná skupina neandertálců se oddělila od společného předka přibližně před 54 000 lety, tedy krátce před tím, než tito jedinci žili na lokalitách, z nichž pocházejí analyzované vzorky.

Studie tak přináší důležitý vhled do struktury neandertálských komunit v závěrečné fázi jejich existence. Genetická rozmanitost, kterou výzkumníci u těchto jedinců zaznamenali, naznačuje, že alespoň některé skupiny neandertálců si udržovaly kontakty s jinými populacemi a nepodléhaly izolaci, která by vedla k výraznému příbuzenskému křížení.

Alba Bossoms Mesa, doktorandka z Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology, která se na výzkumu podílela, svůj postoj vyjádřila jednoznačně: Jsem velmi ráda, že mohu vyvrátit mylnou představu, že všichni neandertálci vyhynuli kvůli přílišné inbredaci. Její slova odrážejí širší posun ve vědeckém chápání neandertálců, kteří jsou v posledních desetiletích stále méně vnímáni jako primitivní slepá větev lidské evoluce a stále více jako komplexní populace s bohatou kulturní i genetickou historií.

Otázka, proč neandertálci vyhynuli, přitom zůstává jednou z nejvíce diskutovaných v paleoantropologii. Dosud byly mezi nejčastěji uváděnými příčinami právě genetická degenerace způsobená inbreedováním, klimatické změny, konkurence s anatomicky moderními lidmi nebo kombinace více faktorů. Nová studie sice nevylučuje ostatní hypotézy, ale zřetelně oslabuje argument o genetickém kolapsu způsobeném příbuznostním křížením.

Výzkum zároveň dokládá, jak rychle se v posledních letech vyvíjejí metody starověké genomiky. Možnost analyzovat DNA z desítek jedinců pocházejících z různých lokalit a vzájemně porovnávat jejich genetické profily otevírá zcela nové možnosti rekonstrukce populační dynamiky vyhynulých druhů. Belgická oblast Meuse Basin se přitom ukazuje jako mimořádně cenný zdroj paleogenetického materiálu, jehož potenciál zdaleka není vyčerpán.

Studie publikovaná v Nature představuje jeden z dosud nejrozsáhlejších pokusů o zmapování genetické struktury pozdních neandertálců v konkrétním geografickém regionu. Její závěry budou mít nepoch