Vědci objasnili původ záhadných zranění lebek z bitvy u Visby z roku 1361

Tým archeologů pod vedením biologického antropologa Patricka Randolpha-Quinneyho z Uppsala University představil 5. srpna 2026 nová zjištění o povaze zranění, která utrpěli vojáci padlí v bitvě u Visby na švédském ostrově Gotland. Výzkum se zaměřil na charakteristické čtvercové otvory nalezené v lebkách několika obětí, jejichž původ badatelé dlouhá desetiletí interpretovali nesprávně.

Bitva u Visby se odehrála v červenci 1361, kdy vojsko dánského krále Valdemara Atterdaga napadlo domobranu gotlandských sedláků. Střet skončil masakrem – zahynulo přibližně 1 800 obránců Gotlandu, zatímco dánská strana ztratila kolem 300 mužů. Ostatky obětí byly poprvé odkryty v hromadném hrobě poblíž bojiště na počátku 20. století a od té doby patří k nejvýznamnějším archeologickým nálezům dokládajícím středověké válčení ve Skandinávii.

Po celá desetiletí se předpokládalo, že charakteristické čtvercové otvory v lebkách vznikly zásahem hrotů kopí nebo šípů. Nová analýza však tuto teorii vyvrátila. Díky pokročilé technologii motion-capture, kterou vědci využili k rekonstrukci pohybu a dopadu dobových zbraní, se podařilo prokázat, že zranění ve skutečnosti způsobila bodná zbraň – konkrétně hrot kladiva.

„Musíme pochopit složitost středověkého boje; není to jednoduchý proces,“ uvedl Patrick Randolph-Quinney při prezentaci výsledků výzkumu.

Motion-capture technologie umožnila badatelům simulovat, jakým způsobem a jakou silou museli útočníci zasáhnout, aby vznikly právě takové typy zranění, jaké byly na lebkách zdokumentovány. Díky tomu bylo možné vyloučit dosavadní hypotézu o zásahu šípem nebo hrotem kopí a jednoznačně identifikovat typ zbraně, která zranění způsobila.

Zjištění týmu z Uppsala University tak přináší nový pohled na výzbroj a taktiku bojujících stran v jedné z nejkrvavějších bitev středověké Skandinávie. Výzkum zároveň potvrzuje, že interpretace archeologických nálezů z bojišť vyžaduje neustálé přehodnocování s pomocí moderních vědeckých metod, protože i dlouho ustálené závěry mohou být na základě nových technologií revidovány.