Studie v Nature odhalila přes 1 200 genetických míst spojených s osobností člověka

Rozsáhlá mezinárodní studie odhalila více než 1 200 míst v lidském genomu, která souvisejí s osobnostními rysy člověka. Výzkum, publikovaný 2. září 2026 v prestižním časopise Nature, představuje dosud nejobsáhlejší analýzu genetického základu lidské osobnosti.

Vědci vycházeli z dat z 46 různých kohort, do kterých bylo zapojeno až 1,14 milionu účastníků evropského a afrického původu. Díky tak rozsáhlému vzorku se podařilo identifikovat 1 260 genetických variant spojených s pěti základními osobnostními rysy, které psychologové označují jako takzvanou Velkou pětku – patří sem extraverze, neuroticismus, svědomitost, otevřenost vůči zkušenostem a přívětivost.

Přestože počet nalezených genetických variant může působit impozantně, jejich skutečný vliv na formování osobnosti je poměrně omezený. Genetické varianty podle studie vysvětlují pouze 5 až 9 procent variace v osobnostních rysech, přičemž po zohlednění nepřesností v měření se tento podíl zvyšuje maximálně na 13 procent. To znamená, že drtivá většina rozdílů mezi lidmi v jejich povahových vlastnostech není dána genetikou, ale spíše prostředím, výchovou a životními zkušenostmi.

Zajímavým zjištěním bylo, že genetické signály spojené s osobností se ukázaly jako podobné bez ohledu na věk zkoumaných jedinců nebo místo jejich bydliště. Hlavní výjimkou z tohoto pravidla byla přívětivost – u tohoto rysu se genetické asociace mezi jednotlivými populacemi lišily výrazněji než u ostatních čtyř sledovaných vlastností.

Výzkumný tým využil metodu zvanou Mendelovská randomizace, což je statistický přístup umožňující vědcům lépe odhalit případné příčinné souvislosti mezi genetickými variantami a zkoumanými znaky, v tomto případě osobnostními rysy. Tato technika pomáhá odlišit skutečné kauzální vztahy od pouhých statistických korelací.

Na výzkumu se podíleli mimo jiné Dr. Ted Schwaba z Michiganské státní univerzity a Dr. Michelle Lupton z Výzkumného institutu QIMR Berghofer. Jejich práce přispívá k dlouhodobé diskusi o tom, do jaké míry je lidská povaha dána geny a do jaké míry ji formuje okolí.

Studie tak potvrzuje, že ačkoliv genetika hraje v utváření osobnosti určitou roli, prostředí zůstává klíčovým faktorem, který rozhoduje o tom, jakým člověkem se nakonec staneme. Autoři výzkumu zdůrazňují, že výsledky by neměly být interpretovány jako důkaz genetického determinismu osobnosti. Naopak, relativně nízké procento vysvětlené variace ukazuje, jak komplexní a mnohovrstevnatý proces formování lidské povahy skutečně je.

Zjištění mají význam i pro budoucí výzkum v oblasti psychologie a genetiky. Rozsáhlý katalog genetických variant spojených s osobnostními rysy může vědcům v příštích letech pomoci lépe porozumět tomu, jak spolu souvisí genetické predispozice a různé aspekty duševního zdraví, včetně náchylnosti k depresím, úzkostem nebo jiným psychickým poruchám. Osobnostní rysy jako neuroticismus jsou totiž dlouhodobě spojovány se zvýšeným rizikem některých psychických obtíží.

Rozdílné genetické asociace u přívětivosti napříč populacemi zároveň upozorňují na důležitost zahrnování rozmanitých populačních vzorků do genetického výzkumu. Dosavadní studie se totiž často soustředily převážně na osoby evropského původu, což mohlo vést ke zkresleným nebo neúplným závěrům platícím jen pro určitou část lidské populace.

Vědci plánují v dalších fázích výzkumu prohloubit porozumění mechanismům, jakými konkrétní genetické varianty ovlivňují vývoj osobnosti, a to i ve spojení s environmentálními faktory. Cílem je vytvořit komplexnější model, který by zohledňoval vzájemné působení genů a prostředí při formování lidské povahy od dětství až po dospělost.