Stanfordská encyklopedie filozofie aktualizovala heslo o kvantovém bayesianismu QBismu

Stanfordská encyklopedie filozofie v září aktualizovala své heslo věnované kvantovému bayesianismu, známému pod zkratkou QBism, a jeho pragmatistickým variantám výkladu kvantové teorie. Text, který byl poprvé publikován v prosinci 2016, patří k základním zdrojům pro pochopení jednoho z nejvýraznějších filozofických přístupů k interpretaci kvantové mechaniky posledních dvou desetiletí.

QBismus vznikl kolem roku 2002 a jeho hlavními autory jsou fyzici C.M. Caves, C.A. Fuchs a R. Schack, ke kterým se později připojil i teoretický fyzik N. David Mermin, jenž pomohl myšlenky QBismu popularizovat a rozšířit mimo úzký okruh specialistů. Přístup navazuje na starší otázky kladené zakladateli kvantové teorie – mezi inspirační zdroje patří Erwin Schrödinger, Niels Bohr, Wolfgang Pauli i J.A. Wheeler, ale také americký filozof William James, jehož pragmatismus dal směru část jeho filozofického rámce.

Jádrem QBismu je tvrzení, že kvantový stav nepředstavuje objektivní vlastnost fyzikálního systému, nýbrž epistemický stav konkrétního agenta – tedy vyjádření jeho osobních přesvědčení a očekávání ohledně výsledků budoucích měření. Pravděpodobnosti, které kvantová teorie předpovídá, jsou podle tohoto výkladu subjektivní v bayesovském smyslu: nejde o frekvence pozorované v mnoha opakováních experimentu, ale o míru osobní důvěry agenta v to, co se stane. Tím se QBismus zásadně liší od tradičních realistických interpretací, které předpokládají, že vlnová funkce popisuje něco existujícího nezávisle na pozorovateli.

Zvláštní pozornost je věnována Bornovu pravidlu, které v kvantové mechanice určuje, jak se z vlnové funkce vypočítávají pravděpodobnosti výsledků měření. Zatímco ve standardních výkladech je toto pravidlo chápáno jako fyzikální zákon, QBismus jej interpretuje jako normativní požadavek racionality – tedy jako podmínku, kterou musí splňovat každý agent, jenž chce být ve svých očekáváních konzistentní a racionální, podobně jako axiomy klasické teorie rozhodování.

Text připomíná i výmluvnou formulaci fyzika C.A. Fuchse, jednoho ze zakladatelů směru, podle níž je kvantová teorie „uživatelský manuál, který může každý agent vzít a použít k tomu, aby se rozhodoval moudře v tomto světě inherentní nejistoty (Fuchs 2010: 8). Tato citace dobře ilustruje praktický, na jednajícího agenta zaměřený charakter celého přístupu, který se staví proti představě kvantové mechaniky jako popisu nezávislé reality.

Jako konkrétní ilustraci hesla uvádí příklad radioaktivního rozpadu atomu vodíku, u něhož je pravděpodobnost rozpadu poloviční po uplynutí přibližně 1,1×10⁻⁹ sekundy – číslo sloužící k demonstraci toho, jak kvantové pravděpodobnosti fungují v konkrétním fyzikálním kontextu, byť z pohledu QBismu jde stále o vyjádření agentovy osobní míry přesvědčení, nikoli o objektivní vlastnost částice samotné.

Encyklopedické heslo rovněž sleduje vývoj samotného označení a obsahu teorie: zatímco na počátku se hovořilo o „kvantovém Bayesianismu, pozdější práce, včetně studie Stacey z roku 2019, dokumentují posun k pojmu QBismus, který lépe odráží filozofické ambice směru přesahující pouhou aplikaci bayesovské statistiky na kvantovou fyziku. Tento posun signalizuje, že se z původně úzce metodologického návrhu postupně vyvinula komplexnější filozofická pozice s vlastním pojetím reality, pravděpodobnosti a role pozorovatele.

Revidovaná verze hesla odkazuje také na novější literaturu, která ukazuje, že diskuse kolem QBismu nadále pokračuje. Patří sem práce Fuchse z roku 2023, společná studie Fuchse a Staceyho z roku 2025 i text autorů DeBrota, Fuchse a Schacka z roku 2024. Tyto odkazy naznačují, že QBismus zůstává živým tématem současné filozofie fyziky a že debata o jeho postavení mezi ostatními interpretacemi kvantové mechaniky – vedle například koherentních historií, mnohasvětové interpretace nebo de Broglie-Bohmovy teorie – se dále rozvíjí a vyvíjí i více než dvacet let od svého vzniku.