Stanford Encyclopedia of Philosophy má nový záznam o soukromí ve zdravotnictví
17. 11. 2026
Stanford Encyclopedia of Philosophy zveřejnila nový záznam nazvaný „Privacy in Health Care and Research“, jehož první vydání nese datum 17. listopadu 2026. Autorkou je Leslie Francis a text nahrazuje dřívější záznam předchozího autora. Článek se věnuje ochraně soukromí ve zdravotní péči a ve zdravotním výzkumu a je rozdělen do osmi hlavních oddílů, které vedou od samotných pojmů soukromí přes informační soukromí až po soukromí veřejných osob a poskytovatelů péče.
Autorka vychází z toho, že závazek mlčenlivosti patří k lékařské etice od jejích počátků. Hippokratova přísaha z 5. století př. n. l. zavazuje lékaře k utajení toho, co se dozví o životě pacientů. Kodex etiky Světové lékařské asociace, přijatý v roce 1949, jde dál a ukládá lékaři respektovat soukromí a důvěrnost pacienta i po jeho smrti. Tatáž asociace ve své Deklaraci z Helsinek zmiňuje ochranu soukromí a důvěrnosti osobních údajů účastníků výzkumu.
Podobné požadavky obsahují i profesní kodexy v jednotlivých zemích. Principy lékařské etiky Americké lékařské asociace žádají, aby lékaři chránili důvěrnost a soukromí pacientů „v mezích zákona“. Etické principy psychologů Americké psychologické asociace ukládají přijmout přiměřená opatření k ochraně důvěrných informací. Kodex etiky amerických sociálních pracovníků zase vyjímá z povinnosti důvěrnosti případy, kdy je zveřejnění nutné k prevenci vážné, předvídatelné a bezprostřední újmy. Právě na tuto hranici mezi mlčenlivostí a ochranou třetích osob poukazuje rozhodnutí Tarasoff v. Regents of the University of California z roku 1976, které v mnoha jurisdikcích USA založilo povinnost varovat ohrožené osoby.
Záznam se věnuje také britskému prostředí. Core Ethics Guidance Britské lékařské asociace v § 10 uvádí, že důvěrnost je nezbytná pro vztah lékaře a pacienta. Ve Spojeném království bylo navíc přijato osm takzvaných Caldicottových principů, pojmenovaných podle Dame Fiony Caldicottové, předsedkyně výboru pro ochranu dat pacientů v National Health Service.
Vedle profesní etiky článek připomíná i obecné dokumenty o lidských právech. Univerzální deklarace lidských práv v článku 12 zakazuje svévolné zasahování do soukromí, rodiny, domova nebo korespondence a v článku 18 zaručuje svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Evropská úmluva o ochraně lidských práv v článku 8 zaručuje právo na respektování soukromého a rodinného života.
Významné místo zaujímají zásady nakládání s osobními údaji. Fair Information Practice Principles (FIPPs) byly poprvé navrženy v poradní zprávě z roku 1973 pro ministerstvo zdravotnictví, školství a sociální péče USA. Zahrnují specifikaci účelu a omezení použití údajů, minimalizaci jejich sběru, transparentnost a odpovědnost za nakládání s nimi. Tyto zásady podle záznamu zůstávají důležitým rámcem pro úvahy o tom, jak chránit zdravotní informace při péči i při výzkumu.
Nová verze záznamu reaguje i na aktuální vývoj. Zmiňuje zprávu OSN z roku 2025 a publikace Bublitze a Blitze z let 2021 a 2026, které se zabývají mentálním soukromím a neurotechnologiemi. Tato témata ukazují, že pojem soukromí se rozšiřuje nad rámec tradičních zdravotnických záznamů a týká se i zásahů do duševní sféry člověka.
Článek se dotýká také reprodukční oblasti. Uvádí, že v USA došlo po rozhodnutí Dobbs k ústupu v ochraně reprodukční svobody, a to je jeden z kontextů, v nichž se otázky soukromí ve zdravotní péči znovu dostávají do popředí.
Záznam tak spojuje historické kořeny lékařské mlčenlivosti s právními rámci, profesními kodexy a novými výzvami spojenými s technologiemi. Stanford Encyclopedia of Philosophy tím nahrazuje starší zpracování tématu novým textem, který zohledňuje i nedávné společenské a technologické změny.