Kennedyho tvrzení o umělém původu lymské nemoci a RSV odporují vědeckým důkazům

Britský lékař a dlouholetý kritik pseudovědeckých tvrzení Edzard Ernst se ve svém komentáři z 5. srpna 2026 znovu zaměřil na výroky Roberta F. Kennedyho Jr., který opakovaně tvrdí, že bakterie způsobující lymskou nemoc a respirační syncytiální virus (RSV) vznikly v laboratořích v důsledku takzvaného „gain-of-function“ výzkumu. Podle Ernsta jde o tvrzení, které postrádá jakoukoli oporu ve vědeckých důkazech a odporuje známé historii obou patogenů.

Borrelia burgdorferi, bakterie odpovědná za lymskou boreliózu, byla podle dostupných dat identifikována v zachovalých vzorcích klíšťat pocházejících z konce 19. století – tedy z doby dávno předcházející jakémukoli laboratornímu výzkumu tohoto typu. RSV byl pak poprvé izolován v polovině 50. let 20. století, opět v období, kdy o „gain-of-function“ experimentech nemohla být řeč v podobě, jak je RFK Jr. popisuje. Oba patogeny jsou tedy přirozeně se vyskytující organismy, jejichž existence je vědecky dokumentována dlouho před vznikem moderních biotechnologických metod.

Ernst upozorňuje, že nárůst případů lymské nemoci v posledních desetiletích má zcela přirozené vysvětlení – souvisí především s ekologickými změnami, zejména s rozšiřováním předměstské zástavby do lesních a polních biotopů, kde se přirozeně vyskytují klíšťata jako přenašeči bakterie. Tento fenomén je dobře zdokumentovaný a nemá nic společného s laboratorním původem patogenu.

Autor v textu vysvětluje, co „gain-of-function“ výzkum ve skutečnosti představuje. Jde o experimenty, při nichž vědci cíleně upravují organismy s cílem zlepšit či rozšířit jejich biologické funkce – například schopnost patogenu infikovat nové druhy hostitelů nebo se šířit efektivněji. Tento typ výzkumu je dlouhodobě předmětem odborné i veřejné debaty. Kritici upozorňují na rizika spojená s biologickou bezpečností (biosafety), zabezpečením proti zneužití (biosecurity) a etickými otázkami (bioethics), které takový výzkum přináší. Obávají se zejména možnosti úniku upravených patogenů z laboratoří nebo jejich zneužití.

Na druhé straně stojí zastánci tohoto výzkumu, kteří argumentují tím, že pochopení mechanismů, jimiž se patogeny mohou stát nebezpečnějšími, je klíčové pro přípravu na budoucí pandemie a pro vývoj účinných vakcín. Podle nich bez takového výzkumu by vědecká komunita nebyla schopna včas rozpoznat a reagovat na nově vznikající hrozby.

Ernst nicméně zdůrazňuje, že diskuse o legitimním vědeckém a etickém rámci „gain-of-function“ výzkumu je zcela odlišná od nepodložených tvrzení, že konkrétní, dlouho známé patogeny byly uměle vytvořeny v laboratořích. Podle něj RFK Jr. zaměňuje oprávněné otázky o regulaci vědeckého výzkumu s konspiračními narativy, které nemají opodstatnění v historických ani vědeckých datech.

Autor v článku připomíná, že podobné teorie o laboratorním původu nemocí nejsou novým jevem. Konspirační teorie tohoto typu se objevují opakovaně v souvislosti s různými infekčními onemocněními a obvykle se šíří v době nejistoty nebo veřejného zájmu o témata biotechnologie a veřejného zdraví. Podle Ernsta je důležité tato tvrzení konfrontovat s fakty a rozlišovat mezi legitimní vědeckou kritikou výzkumných postupů a bezdůkazným zpochybňováním přirozeného původu patogenů.

Ernst uzavírá, že šíření takových nepodložených tvrzení veřejnými osobami s vlivem na zdravotní politiku může mít reálné negativní dopady – od podkopávání důvěry ve vědu až po odvádění pozornosti od skutečných příčin nárůstu onemocnění, jako je lymská borelióza, kde jsou klíčové právě environmentální a ekologické faktory, nikoliv údajné laboratorní manipulace.