Novinky 18. 11. 2026

Splétané řeky na Novém Zélandu uvolňují oxid dusný nerovnoměrně

Splétané Řeky Na Novém Zélandu Uvolňují Oxid Dusný Nerovnoměrně

Splétané řeky na Novém Zélandu uvolňují oxid dusný nerovnoměrně a jejich příspěvek ke globálním emisím tohoto skleníkového plynu může být podceňovaný. Vyplývá to ze studie, kterou v časopise Journal of Geophysical Research: Biogeosciences publikovali M. I. Arar, T. J. Clough, B. D. Eyre a N. S. Wells. Na práci upozornila Marguerite A. Xenopoulos v rubrice Editors' Highlights časopisu Eos, kde text vyšel 16. listopadu.

Řeky patří mezi významné zdroje skleníkových plynů, mezi něž se řadí i oxid dusný (N2O). Jde o silný plyn, který přispívá k oteplování klimatu. Autoři studie se zaměřili na osm splétaných řek na Novém Zélandu, tedy toků, jejichž koryto se rozděluje do mnoha propojených a stále se měnících ramen. Právě tento typ řek přitom podle autorů dosud nebyl z hlediska emisí N2O příliš prozkoumán.

Výsledky ukázaly, že menší řeky napájené z kopců uvolňovaly více N2O než větší, rychleji tekoucí alpské řeky. Velikost toku a jeho rychlost tedy nejsou ukazatelem, podle něhož by se dalo emise jednoduše odhadnout. Zajímavé je i to, že se emise výrazně lišily mezi jednotlivými rameny téže řeky. Jediný odběr vzorků z hlavního toku tak podle všeho nemusí vystihnout skutečné poměry v celém říčním systému.

Zvláštní roli hrála pomalu tekoucí slepá ramena, anglicky backwaters. Tyto části řeky se ukázaly jako hotspoty akumulace a uvolňování N2O. Právě v nich se plyn zřejmě hromadí a následně uniká, zatímco rychle proudící hlavní ramena se v tomto ohledu chovají jinak.

Pokud jde o faktory, které koncentrace N2O ovlivňují, byla nejsilnějším prediktorem dostupnost dusíku. Ten se do řek dostává mimo jiné ze zemědělství a z městských oblastí, takže emise z řek souvisejí i s tím, jak se využívá okolní krajina. Teplota vody měnila pozorované vzorce, a to zejména v zimě.

Autoři z výsledků vyvozují praktický závěr pro odhady emisí. Pokud se při měření a modelování přehlížejí menší ramena a slepá ramena, může docházet k podhodnocení příspěvku splétaných řek ke globálním emisím N2O. Splétané řeky se přitom vyskytují v řadě horských a podhorských oblastí světa, takže případné zkreslení by se netýkalo jen Nového Zélandu.

Redakční výběr Eosu studii zařazuje mezi práce, které stojí za pozornost, protože upozorňují na to, jak důležitá je jemnější prostorová škála při sledování skleníkových plynů ve vodních ekosystémech. Rozdíly, které studie zachytila mezi jednotlivými rameny jedné řeky, ukazují, že průměrné hodnoty za celý tok mohou zakrývat výrazné lokální výkyvy.

Studie vyšla pod označením Journal of Geophysical Research: Biogeosciences, svazek 131, článek e2026JG010538, DOI 10.1029/2026JG010538. Ilustrační snímek k článku v Eosu zobrazuje novozélandské řeky Selwyn Waikirikiri a Rakaia, které patří k typickým příkladům splétaných toků.

Podle autorů tak nelze emise oxidu dusného z říční sítě spolehlivě odhadovat jen podle velikosti řeky, ale je nutné zohlednit i drobná a pomalu tekoucí ramena.

Našli jste v článku chybu?

Publikováno: 18. 11. 2026

Kategorie: Novinky