Soud zablokoval federální definici zdravotní křehkosti pro Medicaid

Federální soudce Richard D. Stearns z Okresního soudu USA v Massachusetts ve čtvrtek odmítl novou federální definici „medical frailty“, tedy zdravotní křehkosti. O rozhodnutí informoval server STAT+ v článku z 29. října, jehož autory jsou O. Rose Broderick, Anil Oza a Isabella Cueto. Verdikt je zásahem do chystaného zavádění pracovních požadavků v programu Medicaid, protože zpochybňuje pravidla o tom, kdo je považován za příliš nemocného na to, aby pracoval.

Žalobu proti federální definici podalo více než dvě desítky států. Argumentovaly mimo jiné tím, že na úpravu svých systémů, v nichž se posuzuje způsobilost příjemců, neměly dostatek času ani zdrojů. Soud jim v tomto bodě dal za pravdu. Podle soudce Stearnse státy jednoduše nemohly stihnout přizpůsobit informační systémy a administrativní postupy tak, aby novou definici mohly řádně uplatňovat.

Soudce zároveň konstatoval, že federální pravidla vymezující, kdo se pro účely výjimek z práce považuje za zdravotně křehkého, byla příliš restriktivní. Okruh lidí, kteří by se na výjimku mohli odvolat, byl podle něj vymezen příliš úzce. Rozhodnutí proto rozšiřuje výjimky pro osoby, které jsou nemocné nebo mají zdravotní postižení.

Stearns ve svém rozhodnutí varoval i před praktickými důsledky. Podle něj by zavedení pracovních požadavků v Medicaidu v podobě, v jaké byly napsány, způsobilo „irreparable harm“, tedy nenapravitelnou újmu. Vymáhání neplatné definice by mohlo vést k tomu, že by z programu vypadli zranitelní lidé, kteří se na kontinuitu péče spoléhají. Jde například o pacienty, jejichž léčba by se při ztrátě pojištění přerušila, což může mít vážné zdravotní následky, které se zpětně napravují jen obtížně nebo vůbec.

Rozhodnutí vnáší nejistotu do blížícího se zavádění pracovních požadavků v Medicaidu v celé zemi. Státy se na jejich spuštění připravují a definice zdravotní křehkosti je jedním z klíčových prvků, protože určuje, kdo bude od povinnosti pracovat nebo plnit jiné stanovené podmínky osvobozen. Pokud federální definice neplatí, musí se řešit, podle jakých kritérií mají státy lidi posuzovat a jak rychle mohou své systémy přenastavit.

Verdikt se týká právě onoho vymezení výjimek, nikoli samotné existence pracovních požadavků. Pro státy, které žalobu podaly, je ale významný tím, že potvrzuje jejich výhrady k tempu a způsobu, jakým federální vláda postupovala. Soud uznal, že časový rámec nebyl realistický a že přenesení nákladů a organizační zátěže na státní správy bylo neúměrné.

Zdroj, z něhož text vychází, uvádí rozhodnutí v plném znění článku STAT+, a podrobnosti o dalším postupu nezmiňuje. Není tak z dostupných informací zřejmé, zda se federální vláda proti rozhodnutí odvolá, ani jak přesně se změní harmonogram zavádění požadavků v jednotlivých státech. Právě tyto otázky nyní určují, jak se pracovní požadavky v Medicaidu nakonec dostanou do praxe.

Pro miliony lidí, kteří jsou do programu zapojeni, je rozhodnutí soudu především signálem, že definice zdravotní křehkosti bude muset být přepracována. Dokud k tomu nedojde, zůstává nejasné, kdo bude muset pracovní podmínky plnit a kdo ne. Státy i zdravotnické organizace tak budou sledovat, zda federální úřady přistoupí k úpravě pravidel, nebo zvolí cestu odvolání.

Soudce Stearns výslovně uvedl, že vymáhání neplatné definice by ohrozilo kontinuitu péče u zranitelných osob. Právě tento argument, tedy riziko nevratné újmy, byl jedním z hlavních důvodů, proč soud federální definici odmítl.