NASA zveřejnila studii o riziku dekompresní nemoci a PFO u astronautů

Pracovní skupina zabývající se zdravím astronautů zveřejnila 22. září 2026 hodnocení rizik dekompresní nemoci a venózní tromboembolie během vesmírných letů, které se podrobně věnuje i otázce patentního foramen ovale. Studii s názvem „Risks of Decompression Sickness and Venous Thromboembolism during Spaceflight and Patent Foramen Ovale Implications zpracovala autorka Kim Lowe v souvislosti s přípravou budoucích misí NASA, včetně programu Artemis.

Cílem pracovní skupiny bylo přezkoumat dostupná data týkající se testování takzvaného prebreathe, tedy postupu předdýchání čistého kyslíku před výstupy do volného vesmíru, a zároveň vyhodnotit dosavadní zaznamenané případy dekompresní nemoci (DCS) a žilní tromboembolie (VTE) u členů posádek během letů.

Patentní foramen ovale je vrozená vada srdce, při které zůstává otevřený otvor mezi pravou a levou srdeční síní, jenž se běžně po narození uzavírá. U části populace však tento otvor přetrvává a v kontextu vesmírných letů vyvolával obavy, zda by mohl zvyšovat riziko vzniku plynových bublin v krevním oběhu při přechodech mezi různými tlakovými podmínkami, což je spojeno právě s rozvojem dekompresní nemoci.

Podle závěrů pracovní skupiny by PFO nemělo být považováno za hlavní rizikový faktor pro vznik venózní tromboembolie u astronautů. Na základě přezkoumaných dat tak skupina nedoporučuje měnit stávající kritéria výběru astronautů v souvislosti s přítomností této srdeční anomálie. Malé formy PFO, klasifikované jako stupeň 1 nebo 2, podle hodnocení nepředstavují pro členy posádek významné riziko.

Skupina zároveň konstatovala, že vztah mezi jednotlivými stupni takzvaných bublin, tedy plynových útvarů detekovaných v krevním řečišti po dekompresi, a skutečným rizikem vzniku dekompresní nemoci zůstává nejasný. Není tedy možné jednoznačně stanovit, do jaké míry přítomnost a velikost těchto bublin predikuje riziko onemocnění u konkrétního jedince.

Jedním z důležitých doporučení je také to, že subjekty by neměly být vyřazovány z výzkumných programů pouze na základě přítomnosti takzvaného LVGE, tedy detekce velkého objemu venózního plynu. Tento parametr sám o sobě podle pracovní skupiny nepředstavuje dostatečný důvod k exkluzi z dalšího sledování či testování.

Otázka, jak přistupovat k členům posádky s velkým PFO, tedy stupně 3 a vyššího, zůstává podle zprávy nevyřešená. Pracovní skupina uvádí, že mezi odborníky panují smíšené názory na to, zda by u těchto jedinců mělo docházet k chirurgickému uzavření otvoru nebo alespoň k jejich systematickému screeningu před zařazením do náročných misí. Zpráva tak nepřináší jednoznačné doporučení v tomto konkrétním bodě a ponechává prostor pro další diskuzi a případný budoucí výzkum.

Dalším tématem, které pracovní skupina otevřela, je potřeba jasnějších klinických pokynů týkajících se užívání léků před výstupy do volného vesmíru, označovanými zkratkou EVA. V současné době podle zprávy chybí ucelený a jednotný postup, jak přistupovat k medikaci členů posádky v období bezprostředně předcházejícím těmto fyzicky i fyziologicky náročným operacím, během nichž dochází právě k výrazným změnám tlaku a je zvýšené riziko rozvoje dekompresní nemoci.

Zpráva vznikla v kontextu přípravy NASA na dlouhodobější a náročnější mise, jako je program Artemis, který počítá s návratem astronautů na Měsíc a s přípravou budoucích cest k Marsu. S rostoucí délkou a náročností misí roste i důraz na přesné pochopení kardiovaskulárních rizik spojených s pobytem ve vesmíru a s opakovanými výstupy do volného prostoru.

Autoři zprávy zdůrazňují, že další výzkum by se měl zaměřit na přesnější stanovení vztahu mezi jednotlivými rizikovými faktory, včetně podrobnějšího sledování astronautů s většími formami PFO, a na vypracování konkrétních klinických doporučení, která by lékařům NASA usnadnila rozhodování o vhodnosti jednotlivých kandidátů pro náročné vesmírné operace i o léčebných postupech v období před samotnými výstupy do volného vesmíru.