Paleontologové popsali obří fosilní matamatu z peruánské Amazonie starou 10 milionů let

Tým paleontologů popsal nové nálezy fosilní obří matamaty z peruánské oblasti Fitzcarrald Arch, které patří druhu Chelus colombiana a pocházejí z období před 10 až 15 miliony lety, tedy ze středního miocénu. Jde o jeden z dokladů toho, že dnešní jihoamerická sladkovodní fauna má kořeny v dávno zaniklém vodním systému, který kdysi pokrýval velkou část západní Amazonie.

Druh Chelus colombiana byl vědecky popsán již v roce 1976, nové exempláře z Peru ale podle autorů studie výrazně rozšiřují představu o tom, jak velcí tito tvorové mohli být a kde všude se v minulosti vyskytovali. Větší z nalezených jedinců, označovaný MUSM-920, měřil 84,6 centimetru a vážil přibližně 65 kilogramů, což z něj činí mnohem větší zvíře, než jakého známe mezi dnes žijícími příbuznými.

Druhý exemplář, katalogizovaný jako MUSM-5003, byl objeven už v roce 2010 v lignitových vrstvách v blízkosti města Iquitos. Oba fosilní nálezy jsou nyní uloženy ve sbírkách Museo de Historia Natural při Universidad Nacional Mayor de San Marcos v Limě, kde slouží jako referenční materiál pro další výzkum vymřelé megafauny jihoamerických sladkých vod.

Pro srovnání velikosti je zajímavé podívat se na současného největšího zástupce čeledi Chelidae, kterým je matamata Chelus fimbriata. Ta dosahuje maximální délky krunýře kolem 52,6 centimetru, přičemž průměrná dospělá samice měří přibližně 29,5 centimetru. Fosilní Chelus colombiana tak svého moderního příbuzného výrazně překonávala co do rozměrů i hmotnosti, což naznačuje, že vodní ekosystémy miocénní Amazonie dokázaly živit podstatně větší želví druhy, než jaké v regionu přežívají dnes.

Nový nález je podle autorů významný i z hlediska geografického rozšíření druhu. Fosilie z Fitzcarrald Arch posouvají známý areál výskytu Chelus colombiana do jihozápadní části takzvaného systému Pebas, rozsáhlého mokřadního a jezerního prostředí, které v miocénu zabíralo velkou část dnešní západní Amazonie. Tento systém byl domovem bohaté a rozmanité vodní fauny, včetně krokodýlů, ryb a dalších druhů želv, a nové nálezy pomáhají upřesnit mapu jeho biologické rozmanitosti.

Studii popisující nové exempláře publikoval časopis Palaeoworld v říjnovém vydání. Na výzkumu se podílel tým vedený Dr. Edwinem-Albertem Cadenou z Universidad del Rosario v Kolumbii, který spolupracoval s odborníky ze Smithsonian Tropical Research Institute a Field Museum of Natural History. Mezinárodní složení autorského kolektivu odráží širší zájem o paleontologii jihoamerického kontinentu, kde se v posledních letech daří objevovat řadu fosilií dokládajících pozoruhodnou rozmanitost pravěkých vodních ekosystémů.

Fitzcarrald Arch, oblast pojmenovaná po geologickém útvaru vyzdviženém tektonickou aktivitou And, se v posledních letech stala jedním z klíčových nalezišť pro pochopení vývoje amazonské fauny. Erozí odkryté vrstvy zde umožňují přístup k sedimentům starým miliony let, které by jinak zůstaly skryty pod hustou vegetací deštného pralesa. Právě díky těmto specifickým geologickým podmínkám se podařilo získat i fosilie popisované v nové studii.

Objev obří matamaty tak přidává další dílek do skládačky vývoje sladkovodní megafauny Jižní Ameriky. Spolu s dříve popsanými obřími krokodýly a dalšími vodními živočichy ze stejného období dokládá, že ekosystém systému Pebas byl domovem výrazně větších zástupců dnes žijících skupin, než jaké můžeme pozorovat v současné Amazonii. Vědci očekávají, že další terénní výzkum v oblasti Fitzcarrald Arch i jiných lokalitách západní Amazonie přinese v budoucnu další podobné nálezy, které pomohou lépe pochopit, proč k výraznému zmenšení velikosti těchto živočichů v průběhu posledních milionů let došlo.