Nové fosilie potvrzují výskyt tasmánských čertů na pevninské Austrálii před 45 000 lety

Tasmánští čerti, jedni z nejvýraznějších a nejznámějších vačnatců Austrálie, dnes žijí výhradně v divoké přírodě na Tasmánii. Přitom to nebylo vždy tak – nové fosilní nálezy potvrzují, že tito dravci obývali i australskou pevninu, a to v mnohem pozdější době, než se dosud předpokládalo.

Podle nových fosilních dokladů žili tasmánští čerti na australské pevnině ještě před přibližně 45 000 lety. Nálezy pocházejí z odlehlé oblasti západní Austrálie a naznačují, že tito živočichové tam koexistovali s prvními lidmi, kteří na kontinent dorazili právě v tomto období. Jde o důkaz, že tasmánští čerti sdíleli krajinu s lidmi mnohem déle a na mnohem větším území, než se dříve myslelo.

Tasmánský čert je dnes největším žijícím masožravým vačnatcem na světě. Vyznačuje se podsaditým tělem, silnými čelistmi a pověstí neúnavného mrchožrouta i lovce. Svou pověst získal také díky charakteristickým skřekům a agresivnímu chování při hledání potravy, kvůli nimž si vysloužil své jméno. Přestože je dnes spojován téměř výhradně s Tasmánií, jeho historický areál výskytu byl kdysi mnohem širší.

Vědci se dlouhodobě snaží zrekonstruovat, proč tasmánští čerti z pevninské Austrálie vymizeli, zatímco na Tasmánii přežili dodnes. Mezi možné faktory patří změny klimatu, konkurence ze strany jiných predátorů, případně vliv člověka na krajinu a dostupnost kořisti. Nové fosilie z odlehlé oblasti západní Austrálie poskytují další důležitý střípek do této skládačky, protože ukazují, že soužití lidí a tasmánských čertů na pevnině nebylo krátkodobou epizodou, ale trvalo tisíce let.

Nálezy tak zpochybňují dřívější představy o rychlém a téměř současném vymizení tohoto druhu z pevninské Austrálie po příchodu člověka. Naopak naznačují, že k ústupu docházelo postupně a v různých oblastech kontinentu v odlišných časových obdobích. To otevírá prostor pro další výzkum, který by mohl přesněji zmapovat, kdy a proč tasmánští čerti na jednotlivých místech pevniny vymírali.

Dnešní izolace divokých populací na Tasmánii má zásadní význam pro ochranu druhu. Populace tasmánských čertů byla v posledních desetiletích výrazně ohrožena nakažlivým nádorovým onemocněním obličeje, které se mezi zvířaty šíří kousnutím a výrazně snížilo jejich počty. Právě proto je pro vědce i ochranáře důležité rozumět nejen současnému stavu druhu, ale i jeho historickému rozšíření a schopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám prostředí.

Fosilní nálezy z pevninské Austrálie mají význam i pro širší pochopení ekosystémů kontinentu před desítkami tisíc let. Přítomnost tasmánských čertů vedle raných lidských osídlení ukazuje, že australská fauna a první obyvatelé kontinentu spolu koexistovali v prostředí, které bylo výrazně odlišné od dnešního. Studium podobných nalezišť tak pomáhá vědcům skládat obraz o tom, jak vypadala australská příroda před příchodem masivnějších změn spojených s klimatem i lidskou činností.

Odborníci nyní plánují další analýzy nalezených fosilií, které by měly upřesnit stáří nálezů i podmínky, v jakých tasmánští čerti v dané oblasti žili. Cílem je také porovnat nové poznatky s dalšími fosilními lokalitami na pevninské Austrálii, aby bylo možné sestavit ucelenější časovou osu vymírání druhu mimo Tasmánii. Takový výzkum může přinést odpovědi na otázky týkající se nejen tasmánských čertů, ale i dalších druhů vačnatců, které kdysi obývaly australský kontinent a dnes jsou vzácné nebo vyhynulé.

Případ tasmánského čerta tak zůstává připomínkou toho, jak dynamická byla australská fauna v minulosti a jak křehká je rovnováha mezi člověkem a divokou přírodou. Nové fosilie z odlehlé oblasti západní Austrálie jsou dalším důkazem toho, že historie tohoto druhu je mnohem složitější, než naznačuje jeho současné omezení na Tasmánii.