Nová studie spojuje drobné odchylky v pohybu s rizikem duševních potíží

Nová studie publikovaná 23. července 2026 přináší poznatky o vztahu mezi pohybovými funkcemi a duševním zdravím, který dosud stál na okraji vědeckého zájmu. Výzkumníci analyzovali motorické symptomy a psychologické dimenze u téměř 3 500 účastníků bez předchozích psychiatrických diagnóz s cílem zjistit, zda mohou drobné odchylky v pohybu předznamenávat rozvoj psychických obtíží.

Autorský tým vedla Jessica Fattal, doktorandka na Northwestern University, která se zaměřila na propojení dvou oblastí, jež byly v klinické praxi i výzkumu dlouho posuzovány odděleně. Studie vychází z rámce Hierarchical Taxonomy of Psychopathology (HiToP), moderního přístupu k třídění duševních poruch, který namísto tradičních diagnostických kategorií pracuje s kontinuálními dimenzemi symptomů.

Výzkumníci hodnotili čtyři okruhy motorických funkcí: dyskinezi, tedy mimovolní pohyby, dále problémy s koordinací, vývojové zpoždění a celkovou úroveň fyzické aktivity. Na psychologické straně se soustředili na pět domén – distress, strach, disociaci, mánii a psychózu. Statistické modely následně testovaly, jak spolu jednotlivé motorické a psychologické proměnné souvisejí a zda z nich lze sestavit smysluplnou strukturu rizikových faktorů.

Z analýzy vyplynulo, že motorické abnormality fungují jednak jako obecné markery rizika psychopatologie, jednak jako specifické prediktory konkrétních skupin symptomů. Jinými slovy, určité pohybové odchylky nesignalizují pouze zvýšenou pravděpodobnost duševních obtíží obecně, ale mohou ukazovat i na konkrétní typ potíží, které se u daného jedince pravděpodobněji rozvinou.

Jako nejvhodnější se ukázaly modely s pěti až osmi faktory, které nejlépe vystihovaly komplexnost vztahů mezi sledovanými proměnnými. Konkrétní zjištění přitom naznačují jasné vzorce. Dyskineze a problémy s koordinací pozitivně korelovaly s distresem, strachem a disociací – lidé s výraznějšími pohybovými obtížemi tedy vykazovali také vyšší míru těchto psychologických příznaků.

Naopak fyzická aktivita se ukázala jako proměnná s protichůdným vztahem k různým psychologickým doménám. Pozitivně korelovala s mánií a zneužíváním návykových látek, zatímco negativně souvisela s pocity odcizení, strachem a distresem. Vyšší úroveň fyzické aktivity tedy byla spojena jak s některými rizikovými projevy, tak současně s nižší mírou jiných negativních psychických stavů, což podle autorů odráží komplexní a mnohovrstevnatou povahu vztahu mezi pohybem a psychikou.

Cílem výzkumu bylo především hlouběji porozumět tomu, jak spolu motorické abnormality a psychologické poruchy souvisejí, a to ještě předtím, než se u jedince rozvine plně vyjádřená diagnóza. Právě skutečnost, že do studie byli zahrnuti pouze účastníci bez předchozích psychiatrických diagnóz, dává výsledkům potenciální význam pro včasnou identifikaci rizikových osob.

Studie tak podporuje takzvaný transdiagnostický přístup, který usiluje o integraci motorických symptomů do klinických rámců napříč jednotlivými diagnostickými kategoriemi. Místo tradičního dělení na oddělené psychiatrické diagnózy tento přístup pracuje s tím, že řada symptomů, včetně těch motorických, se objevuje napříč různými poruchami a může sloužit jako společný jmen