Nová studie: Homo antecessor v Atapuerce jedl i dospělé jedince svého druhu

Vědci, kteří dlouhodobě zkoumají jeskynní lokalitu Gran Dolina v pohoří Sierra de Atapuerca na severu Španělska, znovu potvrzují, že tamní lidský druh Homo antecessor před přibližně 850 000 lety běžně praktikoval kanibalismus. Nové rozbory kosterních pozůstatků ukazují, že tato praxe se netýkala jen dětí a mladistvých, jak se dříve předpokládalo, ale i dospělých jedinců.

Z lokality bylo dosud vyzvednuto nejméně 13 jedinců druhu Homo antecessor, přičemž zhruba polovina z nich byli dospělí. Mezi nalezenými fragmenty jsou části kostry, úseky páteře, kosti paží a nohou i tři zuby. Na řadě kostí se podařilo identifikovat řezné stopy, které podle badatelů jednoznačně svědčí o záměrném porcování těl.

„Kanibalismus nebyl omezen pouze na mladší jedince,“ uvedla biologická antropoložka Palmira Saladié, jedna z výzkumnic podílejících se na analýze nálezů z Gran Doliny.

Homo antecessor je považován za jeden z nejstarších lidských druhů zaznamenaných na území Evropy. Nálezy z Atapuerky patří mezi klíčové doklady o jeho způsobu života i chování. Kromě lidských ostatků archeologové v jeskyni objevili také kamenné nástroje vyrobené z pazourku, křemence a pískovce, které sloužily například k porcování masa. Vedle toho byly nalezeny i kosti zvířat – hyen, bobrů, jelenů, koní a nosorožců – což naznačuje, že tehdejší obyvatelé lokality lovili a zpracovávali širokou škálu živočichů.

Kombinace řezných stop na lidských i zvířecích kostech vede badatele k závěru, že kanibalismus u Homo antecessor nebyl výjimečným či rituálním aktem, ale spíše součástí běžné stravovací strategie. Lidské tělo bylo zjevně zpracováváno stejným způsobem jako ulovená zvěř, což znamená, že šlo pravděpodobně o zdroj potravy, nikoli o symbolický akt spojený s pohřebními rituály nebo mezikmenovými konflikty.

Otázka, proč k tomuto chování docházelo, zůstává předmětem diskuzí. Někteří odborníci se domnívají, že kanibalismus mohl souviset s nedostatkem jiných zdrojů potravy v obdobích klimatických výkyvů, kdy lov velkých zvířat nemusel být vždy úspěšný. Jiní poukazují na možnost, že šlo o způsob, jak se vypořádat s jedinci z konkurenčních skupin, případně o praxi spojenou s teritoriálním chováním. Vzhledem k rozsahu nálezů a jejich rozložení napříč věkovými kategoriemi jedinců se však zdá, že šlo o opakující se a poměrně systematickou praxi, nikoli o ojedinělou událost.

Lokalita Gran Dolina je součástí komplexu archeologických nalezišť v Sierra de Atapuerca, který je od roku 2000 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Díky vrstvám usazenin, které se zde ukládaly po statisíce let, patří toto místo k nejvýznamnějším zdrojům informací o raném osídlení Evropy hominidy. Kontinuální výzkum probíhá již several desetiletí a přinesl řadu nálezů, které pomohly přeformulovat představy o vývoji a chování raných lidských druhů na evropském kontinentu.

Vědecký tým, jehož je Palmira Saladié součástí, plánuje pokračovat v analýze dalších kosterních pozůstatků a srovnávat je s nálezy z jiných lokalit, aby bylo možné lépe posoudit, zda š