Nová kniha historiků z Caltechu odhaluje formativní léta Isaaca Newtona před Principiemi

Dva historikové vědy z Kalifornského technologického institutu (Caltech), Jed Buchwald a Mordechai Feingold, vydávají novou knihu o Isaacu Newtonovi, která se zaměřuje na období dvou desetiletí předcházejících publikaci jeho slavného díla Principia Mathematica v roce 1687. Kniha staví na nově digitalizovaných skenech Newtonových raných spisů a nabízí tak pohled na formativní léta jednoho z nejvýznamnějších vědců novověku ještě předtím, než se zapsal do dějin fyziky a matematiky.

Newtonovi bylo v době vydání Principia 44 let, což podle autorů znamená, že dílu, které definitivně proměnilo chápání pohybu a gravitace, předcházelo dlouhé období hledání, experimentování a intelektuálního zrání. Právě tomuto méně probádanému úseku Newtonova života se Buchwald a Feingold věnují – snaží se ukázat, jak se z mladého cambridgeského studenta postupně stával muž, jehož jméno dnes symbolizuje vědeckou revoluci.

Kniha vykresluje Newtona jako zvědavého a společenského učence, jehož zájmy byly často přechodné a zasahovaly do mnoha oborů – od matematiky přes optiku až po alchymii a teologii. Autoři tím narušují zažitou představu o Newtonovi jako o osamělém a uzavřeném géniovi, který se od mládí soustředěně věnoval jedinému cíli. Nově zpřístupněné rukopisy podle nich naopak dokládají muže, který se neustále přesouval mezi různými tématy, experimentoval s myšlenkami, které později opustil, a jehož cesta k Principiím nebyla přímočará.

Digitalizace raných spisů umožnila badatelům detailněji sledovat, jak se Newtonovo myšlení vyvíjelo v průběhu let, které předcházely vydání jeho stěžejního díla. Tyto dokumenty zachycují proces, kterým prošel než dospěl k formulaci zákonů pohybu a univerzální gravitace, jež dnes tvoří základ klasické mechaniky. Buchwald a Feingold tak nabízejí nejen biografický pohled na Newtonovu osobu, ale i vhled do metodologie vědeckého bádání sedmnáctého století.

Kniha podle autorů zpochybňuje tradiční obraz Newtona jako izolovaného myslitele, který pracoval v naprosté samotě. Namísto toho popisuje učence zapojeného do intelektuálních sítí své doby, komunikujícího s dalšími badateli a reagujícího na dobové vědecké i filozofické diskuse. Tento společenský rozměr Newtonovy osobnosti podle historiků z Caltechu lépe vysvětluje, jak mohl během poměrně krátké doby dospět k syntéze poznatků, která se stala základem Principia Mathematica.

Práce Buchwalda a Feingolda tak přináší nový materiál pro porozumění jedné z klíčových postav vědecké revoluce a ukazuje, že i geniální objevy mají dlouhou a složitou předehru plnou slepých uliček, experimentů a měnících se zájmů.