Nová data z JWST odhalují proměny prstenců kentaura Chariklo

Malé těleso Chariklo, kentaur obíhající mezi drahami Saturnu a Uranu, znovu přitahuje pozornost astronomů. Objekt o průměru přibližně 400 mil (250 kilometrů) je zajímavý především tím, že jako jedno z mála malých těles ve sluneční soustavě má vlastní prstencový systém. Vědci ho objevili v roce 2013 a od té doby Chariklo sledovali při dalších pozorováních v letech 2014, 2017 a 2022. Nová studie zveřejněná 9. září 2026 přináší dosud nejpodrobnější pohled na strukturu jeho prstenců díky datům z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST).

Kentauři jsou malá tělesa s vlastnostmi na pomezí asteroidů a komet, která se pohybují mezi vnějšími planetami sluneční soustavy. Chariklo je mezi nimi výjimečný právě díky svým dvěma prstencům, jejichž existence z něj udělala jeden z nejzkoumanějších objektů svého druhu. Nová pozorování pořízená pomocí JWST ukázala, že se vlastnosti těchto prstenců od dřívějších měření změnily.

Podle studie, kterou vedl Pablo Santos-Sanz z Institutu astrofyziky Andalusie, má vnitřní prstenec nyní vyšší opacitu, zatímco vnější prstenec je naopak méně neprůhledný než dříve. Tato zjištění naznačují, že se struktura prstenců Chariklo v čase mění, což je pro vědce překvapivé zjištění s potenciálně širokými důsledky.

Autoři studie nabízejí tři možná vysvětlení pozorovaných změn. První možností je, že JWST jednoduše zachytil hustší a řidší oblasti v rámci prstenců, které se liší v závislosti na tom, kde přesně dalekohled pozorování prováděl. Druhým vysvětlením je, že došlo ke skutečným změnám v materiálu, z něhož jsou prstence tvořeny, případně ve velikosti nebo uspořádání jednotlivých zrn. Třetí možnost pak spočívá v tom, že zrna v prstencích mají optické vlastnosti závislé na vlnové délce, což by mohlo vysvětlit rozdílné výsledky měření prováděné odlišnými přístroji či v odlišných spektrálních pásmech.

Ačkoli jde zatím o předběžné závěry, mohou mít podle vědců dopad na obecnější chápání toho, jak prstencové systémy kolem malých těles vznikají, vyvíjejí se a jak dlouho zůstávají stabilní. Dosud se předpokládalo, že prstence kolem těles, jako je Chariklo, jsou relativně statické struktury. Pokud se ale potvrdí, že se jejich vlastnosti mění během relativně krátkého časového úseku, budou muset astronomové přehodnotit modely popisující fyzikální procesy uvnitř těchto prstenců.

Vědci si jsou vědomi, že jediné pozorování z JWST nestačí k jednoznačnému potvrzení, zda jde o skutečnou fyzikální změnu prstenců, nebo o efekt způsobený způsobem pozorování či vlastnostmi přístroje. Proto doporučují další sledování Chariklo, konkrétně během takzvané okultace, tedy průchodu tělesa před vzdálenou hvězdou. Tento jev umožňuje astronomům měřit vlastnosti prstenců nepřímo, na základě toho, jak stín tělesa a jeho prstenců ovlivňuje jasnost hvězdy v pozadí. Právě tímto způsobem byly prstence Chariklo v roce 2013 poprvé objeveny a metoda se od té doby osvědčila jako spolehlivý nástroj k jejich charakterizaci.

Pokud budoucí okultační pozorování potvrdí výsledky získané pomocí JWST, znamenalo by to, že prstence kolem Chariklo procházejí skutečnými strukturálními změnami. Takové zjištění by mělo význam nejen pro pochopení tohoto konkrétního tělesa, ale i pro širší studium podobných systémů ve sluneční soustavě, včetně prstenců objevených u dalších malých těles v posledních letech. Astronomové tak nyní čekají na další příležitost k pozorování Chariklo, která by mohla přinést jasnější odpověď na otázku, co přesně stojí za pozorovanými změnami v opacitě jeho prstenců.