Vědci opravili datum slavné poruchy vlaku po sluneční bouři z roku 1841 na 1848

Britští vědci opravili historický záznam o poruše způsobené sluneční bouří, která před více než 170 lety zpozdila vlak v Exeteru. Tým pod vedením Jima Wilda z Lancaster University zjistil, že incident, kdy geomagnetická bouře narušila elektrickou telegrafní síť železnice, se neodehrál v roce 1841, jak dosud uváděla odborná literatura, ale 18. října 1848.

Chybný údaj se do vědeckého povědomí dostal díky zprávě publikované v časopise Nature, která tvrdila, že k poruše došlo v 10:05 večer 18. října 1841. Wildův tým však při podrobném zkoumání dobových pramenů zjistil, že skutečné datum je o sedm let pozdější a odpovídá dni, kdy byla zaznamenána silná sluneční bouře. Právě tato bouře podle nových zjištění způsobila výpadek telegrafního spojení, které tehdejší železnice využívaly ke koordinaci provozu, a vlak jedoucí přes Exeter v hrabství Devon se kvůli tomu opozdil o šestnáct minut.

Oprava data má význam nejen pro historiky, ale i pro odborníky zabývající se takzvaným vesmírným počasím, tedy jevy vznikajícími v souvislosti se sluneční aktivitou, které mohou ovlivňovat technologii na Zemi. Mike Hapgood, expert na vesmírné počasí, k výzkumu poznamenal, že práce na podobných případech připomíná pátrání detektiva. Podle jeho slov je nutné procházet staré archivy, srovnávat záznamy z různých zdrojů a hledat nesrovnalosti, které mohou odhalit chyby přetrvávající v odborné literatuře po celá desetiletí.

Nové datování zároveň posunulo i pořadí prvních zaznamenaných případů, kdy sluneční bouře prokazatelně ovlivnila fungující elektrická zařízení. Za dosud nejstarší doloženou poruchu tohoto druhu je nyní považován incident z března 1847 na síti Midland railway, tedy britské železniční společnosti provozující tehdy rozsáhlou telegrafní infrastrukturu. Tento případ tak nahradil exeterský incident v roli nejstaršího zaznamenaného dokladu o vlivu vesmírného počasí na technologii vytvořenou člověkem.

Jim Wild v souvislosti s výzkumem uvedl, že společnost zažívá účinky vesmírného počasí na technologii prakticky od doby, kdy elektrická technologie vůbec existuje. Podle jeho slov sluneční bouře ovlivňují lidmi vytvořená zařízení už od čtyřicátých let devatenáctého století, tedy od období, kdy se telegrafní sítě začaly ve větší míře rozšiřovat po Evropě i Severní Americe. Telegrafní vedení, které v té době představovalo nejpokročilejší formu dálkové komunikace, bylo na geomagnetické poruchy mimořádně citlivé, protože dlouhé kovové dráty fungovaly jako přirozené antény zachytávající elektrické proudy indukované sluneční aktivitou v zemské atmosféře.

Případ z Exeteru i z Midland railway tak dokládají, že problémy s technologií způsobené sluncem nejsou žádnou novinkou spojenou pouze s moderní dobou družic a elektrických sítí, ale provázejí lidskou civilizaci prakticky od počátků elektrifikace. Historické záznamy o poruchách způsobených vesmírným počasím jsou pro dnešní vědce cenné, protože pomáhají lépe pochopit frekvenci a intenzitu podobných jevů v minulosti a odhadnout rizika, která mohou představovat pro současnou infrastrukturu závislou na elektřině a elektronice.

Wildův tým svým výzkumem zároveň upozornil na to, jak snadno se mohou v odborné literatuře šířit nepřesnosti, pokud nejsou původní historické prameny důkladně prověřeny. Chybné datum uvedené v časopise Nature bylo po dlouhou dobu přebíráno dalšími publikacemi, aniž by je někdo zpochybnil, dokud se vědci nerozhodli vrátit se k původním archivním materiálům a ověřit fakta znovu od základu.

Podle badatelů zabývajících se vesmírným počasím mají podobné historické případy praktický význam i dnes, protože umožňují lépe modelovat, jak často mohou silné geomagnetické bouře nastávat a jaké škody mohou způsobit moderní infrastruktuře, od elektrických rozvodných sítí přes družicovou komunikaci až po navigační systémy. Přesné datování minulých událostí je proto považováno za důležitý předpoklad pro odhad rizik spojených s budoucí sluneční aktivitou.