Nová analýza pramenů odhaluje aktivní roli žen ve správě římských farem

Nová analýza starověkých pramenů, publikovaná 18. července 2026, přináší odlišný pohled na roli žen na římských farmách. Podle dostupných dokladů, které se táhnou napříč pěti staletími римské historie a zahrnují zákony, literární texty i náhrobní nápisy, ženy na venkovských usedlostech nebyly omezeny pouze na domácí práce. Naopak byly aktivně zapojeny do zemědělské výroby a hospodářského řízení farem, včetně produkce vína a oleje a dohledu nad zisky celého hospodářství.

Klíčovým pramenem pro toto poznání je dílo římského spisovatele Lucia Junia Moderata Columelly, který se zemědělstvím podrobně zabýval a popsal fungování tehdejších farem včetně rozdělení odpovědností mezi jednotlivé správce. Columella ve svých textech rozlišuje mezi vilikem a vilikou – tedy mužským a ženským správcem farmy. Zatímco vilicus byl mužem odpovědným za chod hospodářství, vilica byla jeho ženským protějškem, který nesl srovnatelnou míru odpovědnosti za produkci a hospodářské výsledky usedlosti.

Podle Columellových popisů byli tito správci, muži i ženy, pravděpodobně otroky, kterým majitelé farem svěřovali správu svého majetku. Jejich úkolem nebylo jen dohlížet na domácnost, ale i řídit výrobní procesy, které tvořily ekonomický základ římského venkovského hospodářství – tedy především výrobu vína a olivového oleje, dvou klíčových komodit tehdejší římské ekonomiky.

Dosavadní běžná představa o ženách v římském zemědělství jako o postavách omezených výhradně na domácí sféru podle všeho pramení z nedorozumění vzniklého kolem citací řeckého filozofa Xenofóna. Jeho texty, které se týkaly organizace domácnosti a rolí mužů a žen v ní, byly v minulosti interpretovány způsobem, který takový obraz utvrzoval a přenášel i na římský kontext, ačkoliv římská realita byla podle nově zdůrazňovaných pramenů komplexnější.

Doklady shromážděné z právních textů, literárních děl i náhrobních nápisů ukazují, že role žen na farmách byla v římské společnosti institucionalizována a uznávána po dlouhou dobu – zmínky se objevují nepřetržitě po dobu pěti století. To naznačuje, že postavení viliky nebylo výjimkou, ale trvalou a rozšířenou součástí fungování římského zemědělského hospodářství.

Tento pohled doplňuje dosavadní chápání ekonomické struktury starověkého Říma, kde venkovské usedlosti představovaly základní jednotku produkce mnoha komodit. Vzhledem k tomu, že víno a olej patřily mezi nejdůležitější římské vývozní i spotřební produkty, měla odpovědnost za jejich výrobu zásadní ekonomický význam. Ženy, které tuto roli zastávaly jako vilicy, se tak přímo podílely na hospodářském chodu farem a nesly odpovědnost za výsledky, které přesahovaly rámec pouhé domácí péče.

Náhrobní nápisy, které se dochovaly z různých období římské historie, dokládají, že role viliky byla veřejně uznávána a zaznamenávána i po smrti dané ženy, což svědčí o její společenské váze. Zákonné texty pak ukazují, že tato role byla i formálně zakotvena v rámci fungování otrockého systému správy majetku, kdy majitelé farem svěřovali odpovědnost za produkci a zisk dvojici správců – mužskému vilikovi a ženské vilice.

Nové zhodnocení Columellových textů a dalších pramenů tak přispívá k přesnějšímu obrazu toho, jak fungovalo římské zemědělské hospodářství a jakou roli