Encyklopedické heslo o republikanismu prošlo v srpnu 2026 rozsáhlou revizí

Encyklopedické heslo o republikanismu, poprvé publikované 19. června 2006, prošlo dne 12. srpna 2026 podstatnou revizí. Text vznikl pod vedením dvou předních badatelů v oboru politické filozofie, Quentina Skinnera a Philipa Pettita, jejichž práce od devadesátých let výrazně formovala moderní chápání tohoto politického směru.

Heslo rozlišuje dva základní významy pojmu republikanismus. První odkazuje na tradiční pojetí spjaté s dějinami západního politického myšlení, které se táhne od renesanční Itálie přes anglickou revoluci až k americkým zakladatelům státu. Mezi klíčové postavy tohoto myšlenkového proudu patří Machiavelli, Milton, Harrington, Sidney, Montesquieu, Blackstone a američtí otcové zakladatelé Jefferson, Madison a Adams. Druhý význam se týká současného pojetí republikanismu jako politické doktríny, která byla v posledních desetiletích systematicky rozpracována právě Skinnerem a Pettitem a která čerpá z historické tradice, ale formuluje ji v podobě filozoficky ucelenější teorie.

Ústřední hodnotou republikánského myšlení je podle hesla politická svoboda chápaná jako nedominance, tedy nezávislost na libovolné, svévolné moci. Toto pojetí se liší od klasického liberálního chápání svobody a heslo je staví do kontrastu s dvěma tradičními koncepty svobody, které rozpracoval již Isaiah Berlin - svobodou negativní a pozitivní.

Negativní svoboda je definována jako nepřítomnost zásahu do lidských voleb, tedy stav, kdy jednotlivci nikdo nebrání jednat podle vlastního uvážení. Toto pojetí ilustruje citát Johna Stuarta Milla, podle něhož „jediná svoboda, která si zaslouží jméno, je ta, která spočívá v usilování o naše vlastní dobro naším vlastním způsobem“. Pozitivní svoboda naproti tomu spočívá v sebekontrole a sebeurčení, v schopnosti jednotlivce či společenství řídit se vlastním rozumem a vůlí. S tímto pojetím jsou historicky spojováni myslitelé jako Spinoza, Rousseau a Hegel.

Heslo upozorňuje na to, že republikánská koncepce svobody jako nedominance nabízí kritiku obou těchto klasických pojetí, zejména však negativní svobody. Ukazuje se to na příkladech otroctví a koloniální správy - situacích, kdy člověk sice fakticky nemusí zažívat přímý zásah do svých voleb, přesto však žije v podřízenosti cizí, libovolné moci, která nad ním má potenciální kontrolu. Tento rozdíl mezi faktickou absencí zásahu a strukturální závislostí na cizí vůli tvoří jádro republikánské kritiky. Otrok, kterému shovívavý pán nezasahuje do každodenních rozhodnutí, zůstává podle republikánské logiky nesvobodný, protože jeho postavení je zcela závislé na dobré vůli někoho jiného, kdo by mohl kdykoli jednat jinak.

Tuto myšlenku dokládá citát bývalého otroka a abolicionisty Fredericka Douglasse, který prohlásil: „Nenáviděl jsem otroctví - ne jeho pouhé incidenty.“ Douglassova slova podle hesla přesně vystihují republikánské rozlišení mezi konkrétními projevy útlaku a samotnou strukturou nadvlády, která umožňuje útlak páchat, i když se v daném okamžiku neděje.

Revidovaná verze hesla tak potvrzuje, že republikanismus zůstává živým a aktivně diskutovaným tématem politické filozofie, a to jak v jeho historickém, tak současném smyslu. Práce Skinnera a Pettita nadále slouží jako referenční bod pro chápání toho, jak republikánská tradice nabízí alternativu k převažujícím liberálním teoriím svobody založeným čistě na nepřítomnosti zásahu. Důraz na svobodu jako nedominanci má podle autorů dopad nejen na teoretické úvahy o povaze svobody, ale i na praktické otázky spravedlivého uspořádání společnosti, ústavního zřízení a vztahu mezi jednotlivcem a mocenskými strukturami, které nad ním mohou byť i jen potenciálně vykonávat kontrolu.