NASA sledovala srpnové zatmění Slunce z letadla WB-57F nad Islandem

NASA na začátku srpna zaznamenala úplné sluneční zatmění pomocí speciálně upraveného výzkumného letadla WB-57F, které sledovalo úkaz z výšky 50 000 stop u pobřeží Islandu. Zatmění nastalo 12. srpna a tým vědců zvolil letoun právě proto, aby prodloužil dobu strávenou v měsíčním stínu nad rámec toho, co je možné pozorovat ze země.

Let ve stratosféře umožnil vědcům sledovat totalitu déle a bez rušivých vlivů zemské atmosféry, jako jsou mraky, znečištění ovzduší nebo rozptyl světla. Letadlo bylo vybaveno sadou vysoce rozlišených kamer, které zachytily sluneční koronu hned na začátku totality – tedy v okamžiku, kdy Měsíc právě zcela zakryl sluneční kotouč a kolem něj se objevila charakteristická záře vnější sluneční atmosféry.

Na pořízených záznamech jsou vedle samotné koronu viditelné i další tělesa sluneční soustavy, která se během zatmění na okamžik stala pozorovatelnými pouhým okem díky ztlumenému dennímu světlu. Vlevo od středu zatmění je patrná Venuše, zatímco vpravo od zakrytého Slunce se objevily Jupiter a Merkur. Právě taková uspořádání planet kolem zatměného Slunce patří mezi vzácné jevy, které přitahují pozornost jak profesionálních astronomů, tak veřejnosti.

Pozorování z paluby letadla má oproti pozemním expedicím řadu výhod – kromě delší doby totality a čistšího obrazu koronu umožňuje také flexibilitu v trase letu, díky níž se výzkumníci mohou přizpůsobit dráze měsíčního stínu a maximalizovat dobu strávenou v zatmění. Podobné mise NASA realizuje opakovaně, protože poskytují cenná data o struktuře a dynamice sluneční koronu, kterou lze jinak studovat jen po omezenou dobu při pozemních pozorováních nebo uměle vytvořeným zákrytem Slunce pomocí koronografu.

Zprávu o pozorování zveřejnili 5. září autoři Jerry Bonnell, Cecilia Chirenti, Robert Nemiroff a Keighley Rockcliffe, kteří dlouhodobě spolupracují na popularizaci astronomických snímků a pozorování pro NASA. Jejich text doprovázející fotografie z letu WB-57F přibližuje jak technické parametry mise, tak vědecký význam zachycených záběrů koronu a planet.

Zatmění Slunce nastává, když se Měsíc dostane mezi Zemi a Slunce a jeho stín dopadne na zemský povrch. Úplné zatmění je viditelné pouze z úzkého pásu na povrchu planety, kudy prochází stín Měsíce, zatímco zbytek zeměkoule může sledovat maximálně částečné zakrytí slunečního kotouče. Doba trvání totality na jednom místě obvykle trvá jen několik minut, což činí každé pozorování cenným a jedinečným zdrojem dat.

Využití letadel pro pozorování zatmění není u NASA novinkou – podobné mise organizace realizovala i v minulosti, protože let ve vysoké nadmořské výšce nabízí unikátní možnost prodloužit dobu pozorování tím, že letoun letí rychlostí, která částečně kopíruje pohyb měsíčního stínu po zemském povrchu. Díky tomu mohou vědci na palubě sledovat totalitu o desítky sekund až minuty déle, než by bylo možné ze stacionárního pozorovacího stanoviště na zemi.

Snímky sluneční koronu pořízené během letu nad Islandem doplňují dlouhodobou databázi pozorování, kterou NASA a další vědecké instituce shromažďují při každém úplném zatmění Slunce. Tato data pomáhají vědcům lépe porozumět jevům, jako jsou sluneční erupce, koronální hmotné výrony a proměnlivost sluneční aktivity, které mají přímý dopad na vesmírné počasí a mohou ovlivnit i technologickou infrastrukturu na Zemi, včetně satelitů a energetických sítí.

Pozorování z 12. srpna tak přispívá k rozsáhlejšímu vědeckému úsilí zaměřenému na studium Slunce a jeho vlivu na sluneční soustavu, přičemž kombinace vzácného zarovnání planet s technicky náročným letem ve stratosféře poskytla vědcům i veřejnosti výjimečně kvalitní záznam jednoho z nejpůsobivějších astronomických úkazů.