NASA chystá ultrafialový vesmírný dalekohled, start plánuje na rok 2031

NASA chystá nový vesmírný dalekohled určený k pozorování ultrafialového záření a jeho start je plánován na rok 2031. Víc konkrétních údajů o projektu zatím k dispozici není. Není znám ani název přístroje, jeho cena, přesné technické parametry nebo místo startu, a tak lze zatím jen konstatovat, že americká kosmická agentura s tímto typem observatoře počítá a termín vypuštění směřuje na začátek příští dekády.

Ultrafialové záření je pro astronomy zajímavé z jednoho prostého důvodu: pozemské pozorovatele od něj odděluje atmosféra. Právě ta ho z velké části pohlcuje, a proto se tato část spektra dá zkoumat prakticky jen z kosmického prostoru. Kdo chce k takovým datům přistupovat, musí své přístroje vyslat nad vzduchový obal planety. Na tom stojí smysl podobných misí obecně, ať už jde o jakýkoli konkrétní projekt.

Zatímco odborníci plánují přístroje na desítky let dopředu, běžný pozorovatel noční oblohy se s nimi nesetkává. Pohled vzhůru se pro obyčejné lidi totiž v čase příliš nemění. Kdo vyjde za tmy z domu dnes, uvidí v podstatě totéž co před deseti nebo dvaceti lety a totéž uvidí i jeho děti. Základní scenérie zůstává stejná, mění se jen drobnosti, které mají svůj řád a opakují se.

Nejnápadnější proměnou je Měsíc. Jeho fáze se střídají v pravidelném cyklu od úzkého srpku přes první čtvrť a úplněk až po couvající srpek před novem. Kdo se na oblohu dívá zřídka, zpravidla zaznamená právě jen to, že Měsíc je jednou velký a jasný a jindy téměř nepostřehnutelný. Přitom jde o jev, který si lze snadno spočítat dopředu, a mnozí amatérští pozorovatelé si podle něj plánují, kdy mají šanci na tmavou oblohu a kdy ne.

Pomalu se oblohou přesouvají také planety. Na rozdíl od hvězd, které si drží vzájemné polohy, mění planety během týdnů a měsíců své místo na pozadí souhvězdí. Některé jsou po určitou dobu dobře viditelné večer, jiné ráno, další zmizí v záři Slunce a po čase se objeví znovu. Pro laika je to často jen jasný bod, který dříve nebyl na stejném místě, pro zasvěceného pozorovatele pravidelný a předvídatelný pohyb.

K současné noční obloze patří i umělá tělesa. Průlety satelitů a Mezinárodní kosmické stanice ISS se dají pozorovat pouhým okem jako světlé body klidně a rovnoměrně plující mezi hvězdami. Stanice bývá při vhodných podmínkách mimořádně jasná a její přelet trvá několik minut. Právě takové okamžiky často přitáhnou pozornost i lidí, které astronomie jinak příliš nezajímá, protože jde o něco, co člověk vytvořil a co se pohybuje nad jejich hlavami.

Další kategorií jsou meteory, tedy krátké světelné stopy, které vznikají, když drobné částice vlétnou do atmosféry. Některé se objevují nahodile, jiné se koncentrují do období, kdy Země prochází oblastmi bohatšími na prach. Dívat se na ně nevyžaduje žádné vybavení, jen trochu trpělivosti, tmavé místo a ochotu chvíli zůstat venku. Při troše štěstí si člověk odnese zážitek, který žádný přístroj nenahradí.

Všechny tyto jevy mají společné to, že jsou dostupné bez techniky a bez odborných znalostí. Právě proto se noční obloha jeví jako stálá, i když se nad ní zároveň odehrává řada procesů, které lidské oko nezachytí. Kosmické observatoře včetně plánovaného ultrafialového dalekohledu míří přesně tam, kam se zrakem nedostaneme, tedy do částí spektra, které jsou pro nás neviditelné.

Zda se projekt podaří v uvedeném termínu skutečně realizovat, ukáže teprve čas. Vesmírné mise obvykle procházejí dlouhým vývojem a termíny se mohou posouvat, avšak zveřejněný cíl, tedy start v roce 2031, ukazuje, že NASA s ultrafialovou astronomií i nadále počítá. Další podrobnosti by měla agentura upřesnit v následujících letech.