Voyager 1 se jako první lidský objekt vzdálil od Země o světelný den
20. 11. 2026
Sonda Voyager 1 se ve středu 18. listopadu stala prvním objektem lidské výroby, který dosáhl vzdálenosti jednoho světelného dne od Země. Od svého startu v roce 1977 urazila téměř padesátiletá sonda přibližně 16,1 miliardy mil, tedy 25,9 miliardy kilometrů, a dál míří mezihvězdným prostorem. Rádiový signál, který se šíří rychlostí světla, tak na cestu mezi sondou a Zemí potřebuje 24 hodin.
Voyager 1 přitom stále pracuje. Sbírá data pomocí dvou vědeckých přístrojů, které mají zůstat zapnuty do 30. let tohoto století. Linda Spilker, projektová vědkyně mise, která se k týmu Voyageru připojila už v roce 1977, tak může sledovat, jak se dlouholetý projekt přibližuje k dalšímu milníku. Událost je součástí oslav 50 let mise a jejích objevů.
Do vesmíru vyrazily sondy Voyager v roce 1977. Voyager 2 odstartoval 20. srpna, Voyager 1 následoval 5. září. Právě Voyager 1 se do mezihvězdného prostoru dostal jako první, a to díky gravitačnímu urychlení od Jupiteru a Saturnu. Obě planety mu cestou dodaly rychlost, která ho vynesla za hranice sluneční soustavy.
Přínos mise však zdaleka nespočívá jen ve vzdálenosti. Voyager 1 pořídil snímek, na němž jsou Země a Měsíc zachyceny v jednom záběru, a to z odstupu 7,25 milionu mil, tedy 11,66 milionu kilometrů. Zásadní data přinesl také z průletů kolem obřích planet.
Jupiter sonda fotografovala od ledna do dubna 1979. Nejblíže se k planetě přiblížila v březnu 1979, kdy ji od ní dělilo 174 000 mil, tedy 280 000 kilometrů. Při snímkování Jupiteru pořizovala jeden snímek každých 96 sekund. Z této série vzešly objevy, které změnily pohled na systém plynného obra a jeho měsíců.
Při průletu kolem měsíce Io zachytil Voyager 1 první sopečnou erupci pozorovanou na jiném tělese než na Zemi. Jiný obraz poskytl průlet kolem měsíce Callisto v březnu 1979. Odhalil rozsáhlá pole dobře zachovaných impaktních kráterů, což potvrdilo, že Callisto je geologicky neaktivní. Zatímco Io je vulkanicky živé, povrch Callista zůstává prakticky nedotčený po dlouhá období.
Snímky z noční strany Jupiteru navíc ukázaly, že planeta má kolem sebe tenký prstenec. Ten je částečně tvořen prachem vyvrženým z Io, což dokládá propojení mezi aktivitou měsíce a okolím planety.
Poté zamířil Voyager 1 k Saturnu. K planetě dorazil v listopadu 1980 a nejblíže k ní byl 12. listopadu 1980. Další průlet pak sondě umožnil využít gravitační pomoc k dalšímu letu, který ji nakonec dovedl až do mezihvězdného prostoru.
Dosažení vzdálenosti jednoho světelného dne je především symbolickým mezníkem, který ukazuje, jak daleko se dostal předmět vyrobený lidmi. Zároveň připomíná, že technika z druhé poloviny sedmdesátých let minulého století funguje i po téměř pěti desetiletích. Zbývající přístroje na palubě sondy budou podle plánu dál měřit podmínky v prostoru, který žádný jiný lidmi vyrobený stroj dosud nenavštívil. Fotografie k výročí poskytla NASA/JPL.