Mozek myší překrývá vzpomínky na bezpečná a nebezpečná místa

Mozek myší si vzpomínky na nebezpečná a bezpečná místa neukládá tak odděleně, jak by se dalo očekávat. Naopak, jejich neuronální reprezentace se s učením začínají překrývat. Vyplývá to z nové studie, kterou 3. listopadu zveřejnila McGill University a která vyšla v časopise Nature Neuroscience. Vedli ji Robert Rozeske z University of Toronto-Scarborough a Mark Brandon z McGill University a Douglas Research Centre.

Vědci myši naučili spojovat jedno prostředí s nebezpečím a jiné s bezpečím. Dalo by se čekat, že se s přibývajícími zkušenostmi bude mozková aktivita pro obě prostředí postupně vzdalovat a paměťové stopy bezpečí a hrozby se tak od sebe jasně oddělí. Pozorování ukázala opak: aktivita neuronů spojená s bezpečným a nebezpečným prostředím se začala překrývat.

Experiment využíval rozšířenou realitu, která myším umožňovala „virtuálně se přemísťovat“ mezi jednotlivými prostředími, aniž by se fyzicky musely pohybovat. Aktivitu mozku přitom sledovaly miniaturní mikroskopy, jimiž vědci zaznamenávali stovky neuronů v hipokampu. Zaměřili se na jeho ventrální část, která se podílí na zpracování emocionálně významných zážitků, včetně strachu a úzkosti.

Autoři studie nabízejí k nalezenému jevu vysvětlení. Překrývání paměťových reprezentací podle nich může umožňovat rychlejší vybavení vzpomínky na předchozí hrozbu. Jde o princip, který by se dal shrnout jako „lepší být v bezpečí než litovat“: mozek dává přednost rychlé reakci před přesností. Pokud se zkušenost s nebezpečím snadno a rychle aktivuje i v podobném, ve skutečnosti bezpečném prostředí, zvíře může na hrozbu zareagovat dříve, byť za cenu občasného planého poplachu.

Právě tento kompromis může podle autorů pomoci vysvětlit, proč lidé s úzkostnými poruchami nebo posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) prožívají silné strachové reakce i v situacích, které objektivně žádné nebezpečí nepředstavují. Autoři zároveň upozorňují, že jde o výzkum na myších a pro ověření platnosti u lidí jsou zapotřebí další studie.

Výzkum podpořily Canadian Institutes of Health Research a Natural Sciences and Engineering Research Council of Canada.