Mor mohl způsobit kolaps evropské populace již v neolitu

Vědci přicházejí s překvapivým zjištěním, které by mohlo přepsat dosavadní chápání prehistorické Evropy. Podle nových výzkumů mohla být epidemie moru jedním z klíčových faktorů, jež stály za dramatickým poklesem populace na evropském kontinentu v období pozdního neolitu, přibližně před 5 600 až 4 000 lety.

Neolitická Evropa byla v té době svědkem poměrně hustého osídlení. Zemědělské komunity se rozšířily napříč kontinentem, budovaly vesnice, pěstovaly plodiny a chovaly dobytek. Právě tato hustota osídlení a úzký kontakt lidí se zvířaty mohly vytvořit ideální podmínky pro šíření nebezpečných patogenů. Archeologické záznamy přitom dlouhodobě naznačovaly, že někdy v tomto období došlo k výraznému úbytku obyvatelstva, jehož příčiny zůstávaly předmětem vědeckých diskusí.

Mor způsobuje bakterie Yersinia pestis, která je zodpovědná i za pozdější devastující epidemie, včetně středověké černé smrti, jež ve 14. století zahubila třetinu evropské populace. Otázkou bylo, zda byl tento patogen přítomen v Evropě již v pravěku a zda mohl mít dostatečnou sílu, aby způsobil populační kolaps srovnatelného rozsahu.

Paleogenetické studie v posledních letech přinesly v tomto ohledu zásadní průlom. Analýzy DNA z kosterních pozůstatků nalezených na různých evropských lokalitách prokázaly přítomnost bakterie Yersinia pestis již v neolitickém období. Tyto rané kmeny se sice poněkud lišily od středověkých variant, chyběly jim například některé genetické vlastnosti spojené s přenosem prostřednictvím blech, přesto mohly být pro tehdejší populace smrtelně nebezpečné. Lidé pozdního neolitu neměli žádnou imunitu vůči tomuto patogenu, neexistovala žádná lékařská péče ani izolační opatření a hustota osídlení usnadňovala rychlé šíření nákazy.

Populační pokles v pozdním neolitu byl natolik výrazný, že jej vědci dokládají nejen genetickými analýzami, ale také archeologickými nálezy. Počet obývaných sídlišť se v určitých regionech Evropy výrazně snížil, pohřebiště vykazují změny v demografickém složení a pylové záznamy naznačují opouštění dříve obdělávaných zemědělských ploch. Tyto doklady dohromady nakreslily obraz společnosti, která prošla závažnou krizí, jejíž původ byl dosud nejasný.

Hypotéza o morové epidemii jako příčině tohoto kolapsu nicméně není jedinou možností, kterou vědci zvažují. Někteří badatelé poukazují na souběžné klimatické změny, které mohly negativně ovlivnit zemědělskou produkci a vést k hladomorům. Jiní zdůrazňují roli migrace a konfliktů, neboť právě v tomto období docházelo k výrazným přesunům populací ze stepních oblastí východní Evropy na západ. Pravděpodobně se nejednalo o jedinou příčinu, ale o kombinaci více faktorů, přičemž mor mohl hrát roli katalyzátoru, který zesílil již existující demografický tlak.

Výzkum pravěkých epidemií má přesah daleko za hranice čistě historického zájmu. Pochopení toho, jak se infekční nemoci šířily v prehistorických populacích, jakým způsobem ovlivňovaly lidské společnosti a jak se patogeny vyvíjely v průběhu tisíciletí, poskytuje cenné informace i pro současnou epidemi