Kakadu žlutochocholatí se v Austrálii naučili otevírat fontány i popelnice

Kakadu žlutochocholatý, druh papouška rozšířený ve východní Austrálii, opět dokazuje, že patří mezi nejvynalézavější ptáky na světě. V australských městech Brisbane a Sydney si tito ptáci osvojili dovednost, která ještě před pár lety vypadala jako výmysl – umí nohama otočit kohoutkem pitné fontány a napít se tekoucí vody. Nejde přitom o ojedinělý úkaz jednoho nadaného jedince, ale o chování, které se mezi ptáky postupně šíří a které pozorovatelé zaznamenávají opakovaně na různých místech obou měst.

Kakadu se při pití z fontány musí vypořádat s poměrně složitým mechanickým úkolem. Musí se pevně přichytit tělem k armatuře, jednou nohou se přidržet a druhou otočit kohoutkem ve správném směru tak, aby začala téct voda. Celý proces vyžaduje koordinaci, sílu i trpělivost, a ne každému ptákovi se hned podaří. Pozorovatelé popisují, že mladší jedinci se často dovednost učí sledováním starších a zkušenějších ptáků, což naznačuje, že jde o naučené, sociálně přenášené chování, nikoli o vrozený instinkt.

Otáčení kohoutkem přitom není jedinou lstí, kterou kakadu v australských městech předvádějí. Stejní ptáci si osvojili také schopnost zvedat víka běžných popelnic a odpadkových košů rozmístěných na ulicích, v parcích a na sídlištích. Víka bývají často opatřena jednoduchými mechanismy nebo alespoň určitou váhou, která má zabránit náhodnému otevření větrem nebo zvířaty – kakadu si však i s touto překážkou dokáže poradit. Pomocí zobáku a nohou nadzvedne okraj víka, prostrčí pod něj hlavu nebo drápy a otevře přístup dovnitř nádoby.

Cíl obou dovedností je stejný: získat potravu. Zatímco v případě fontány jde jednoduše o přístup k čisté pitné vodě, u odpadkových košů kakadu hledají zbytky jídla, které lidé v městském prostředí vyhodí. Odpadky v otevřených veřejných prostorách představují pro ptáky snadno dostupný a poměrně bohatý zdroj potravy, zejména ve srovnání s hledáním semen, ovoce nebo hmyzu v přírodě. Vzhledem k tomu, že kakadu jsou vysoce inteligentní a přizpůsobiví ptáci, dokázali rychle rozpoznat, že městské odpadkové koše skrývají potenciální hostinu, a našli způsob, jak se k ní dostat i přes technické překážky, které mají odradit běžné zvířectvo.

Chování kakadu ukazuje, jak rychle se mohou divoce žijící zvířata přizpůsobit životu ve městě a využívat lidskou infrastrukturu ve svůj prospěch. Odborníci na chování zvířat podobné případy sledují s velkým zájmem, protože poskytují cenný pohled na kognitivní schopnosti ptáků a na to, jak se dovednosti šíří v rámci populace. Fakt, že se stejné chování objevuje na více místech v Brisbane i Sydney, naznačuje, že nejde o izolovaný jev omezený na jedno hejno, ale o širší trend, který se mezi ptačími komunitami postupně rozšiřuje, případně vzniká nezávisle na více místech současně díky podobným podmínkám a motivaci.

Místní obyvatelé a správci veřejných prostranství na vynalézavost kakadu reagují různě. Někteří obyvatelé považují chytré ptáky za zajímavou a zábavnou součást městské přírody, jiní si stěžují na nepořádek, který ptáci při prohrabávání odpadků kolem košů způsobují, nebo na plýtvání vodou u fontán, když si kohoutek pustí a nezavřou ho. V některých případech se proto testují upravené typy víček a uzávěrů, které by měly ptákům ztížit přístup, podobně jako se to v minulosti dělo i s jinými mechanismy proti otevírání popelnic.

Kakadu žlutochocholatý je jinak známý svou dlouhověkostí, silným zobákem a schopností napodobovat zvuky, včetně lidské řeči. Případ z Brisbane a Sydney jen potvrzuje jeho pověst jednoho z nejchytřejších ptačích druhů, který se dokáže přizpůsobit i prostředí silně formovanému člověkem a najít v něm nové zdroje obživy tam, kde by je člověk běžně nečekal.