Masters of the Universe z roku 1987: proč legendární akční film propadl

Téměř čtyřicet let od svého vzniku zůstává film Masters of the Universe z roku 1987 jednou z nejzajímavějších kapitol hollywoodské historie neúspěšných adaptací. Snímek natočilo studio Cannon Films v době, kdy byla franšíza Masters of the Universe na vrcholu popularity díky animovanému seriálu a hračkám společnosti Mattel, mezi nimiž vynikaly akční figurky a legendární hrad Castle Grayskull.

Hlavní roli He-Mana ztvárnil Dolph Lundgren, herec, který si už předtím vybudoval jméno díky rolím v akčních filmech. Režie se ujal Gary Goddard. Jako záporák Skeletor se ve filmu představil Frank Langella, jehož ztvárnění patří dodnes k tomu, co kritici i fanoušci hodnotí pozitivně - Langellova interpretace Skeletora je považována za jeden z mála skutečně povedených prvků celého filmu.

Kromě hlavních postav He-Mana a Skeletora se ve snímku objevily i další charaktery ze seriálu, včetně prince Adama, Orka, Gwildora a BattleCata. Přesto se filmu nepodařilo replikovat úspěch, na kterém animovaný seriál a hračky v osmdesátých letech stály.

Podle dostupných informací neúspěch filmu zapříčinilo hned několik faktorů. Prvním bylo špatné načasování - snímek dorazil do kin v období, kdy zájem o franšízu Masters of the Universe už začínal opadat. Druhým problémem byly finanční potíže studia Cannon Films, které v té době bojovalo s rozpočtovými omezeními a nemohlo si dovolit realizovat film v takovém rozsahu, jaký by si adaptace populární franšízy zasloužila. Třetím a možná nejzávažnějším důvodem byla velká odlišnost od původního animovaného seriálu - film se odehrával převážně na Zemi, nikoliv na planetě Eternia, což u fanoušků vyvolalo rozpaky a nespokojenost.

Cannon Films v té době stálo za dalšími produkcemi, které rovněž nedosáhly očekávaného úspěchu, mezi nimi například Superman IV: The Quest for Peace nebo Over the Top. Tyto snímky společně ilustrují období, kdy studio čelilo rostoucím finančním problémům a snažilo se je řešit ambiciózními, ale často špatně provedenými projekty.

I přes komerční a kritický neúspěch si film Masters of the Universe postupem let vybudoval kultovní status. Mnoho fanoušků franšízy ho dnes vnímá jako nostalgickou záležitost, spojenou s dětstvím a érou, kdy byly hračky Mattel nedílnou součástí popkultury osmdesátých let. Snímek se stal předmětem diskusí a analýz především kvůli kontrastu mezi ambiciózním konceptem a realizací poznamenanou omezenými prostředky studia.

Franšíza Masters of the Universe od té doby prošla několika pokusy o oživení, ať už v podobě nových animovaných seriálů, komiksů nebo hraček. Přestože se objevily zprávy o plánech na nové filmové zpracování, film z roku 1987 zůstává jediným úplným hraným snímkem, který kdy byl na základě této franšízy natočen a uveden do kin. Jeho osud tak nadále slouží jako připomínka toho, jak náročné je přenést úspěšnou animovanou franšízu a řadu produktů do formátu hraného filmu, aniž by došlo ke ztrátě podstaty, která fanoušky k původnímu materiálu přitahovala.

Historie filmu Masters of the Universe tak zůstává příkladem toho, jak kombinace špatného načasování, finančních problémů studia a odklonu od zdrojového materiálu dokáže i slibně vypadající projekt s hvězdným obsazením proměnit v komerční propadák. Přesto díky výkonu Franka Langelly v roli Skeletora a nostalgické hodnotě, kterou si snímek u fanoušků vysloužil, zůstává film dodnes připomínán - nikoliv jako úspěšná adaptace, ale jako zajímavý artefakt filmové historie osmdesátých let.