Větrné farmy na moři mohou podle nové studie změnit mořské potravní sítě

Výstavba větrných elektráren na moři může podle nového výzkumu zasáhnout do mořských potravních sítí. Téma nabývá na významu v době, kdy se offshore větrná energetika rozvíjí podél atlantského pobřeží Spojených států a v nadcházejících letech se tam počítá s dalšími projekty.

Autoři práce se zaměřili na to, jak mohou stavby tohoto typu měnit uspořádání života v mořském prostředí. Větrné farmy na moři nejsou pro ekosystémy neutrální, a mohou tak ovlivnit vztahy mezi organismy, které se navzájem živí a na sobě závisejí. Potravní sítě přitom tvoří základ fungování oceánu: propojují drobný plankton, ryby, mořské savce i ptáky a změna v jednom článku se může přenést do dalších.

Studie vychází z toho, že konstrukce umístěné na mořském dně a v prostoru nad ním představují zásah do dosud relativně volných oblastí. Přítomnost základů turbín, kabelů a další infrastruktury může měnit podmínky, v nichž organismy žijí, hledají potravu nebo se pohybují. Výzkum proto upozorňuje, že dopady je třeba posuzovat nejen na úrovni jednotlivých druhů, ale i v širších souvislostech celého ekosystému.

Rozvoj offshore větrné energie podél atlantského pobřeží USA je součástí snahy rozšiřovat zdroje elektřiny, které nevyužívají fosilní paliva. Oblast východního pobřeží je pro tyto projekty zajímavá mimo jiné proto, že nabízí rozsáhlé mělké šelfové vody a blízkost velkých odběratelských center. Zároveň jde o moře s bohatým životem a s dlouhou tradicí rybolovu, takže střet zájmů mezi energetikou, ochranou přírody a rybářstvím je zde obzvlášť patrný.

Výzkum nepřináší jednoznačné hodnocení v tom smyslu, že by větrné farmy byly pro moře jen škodlivé, nebo naopak prospěšné. Spíše ukazuje, že změny v potravních sítích jsou reálnou možností, kterou je nutné brát v úvahu při plánování i provozu. Podobné stavby mohou podle odborné diskuse vytvářet nové životní prostory i narušovat stávající, a výsledný efekt se může lišit podle místa, druhu konstrukce a složení místního společenstva.

Z dostupných informací o studii nevyplývají konkrétní čísla ani podrobnosti o metodice, proto nelze posoudit, jak velké změny se v mořských potravních řetězcích očekávají. Podstatné je spíše upozornění, že dopady na potravní sítě by měly být součástí hodnocení každého nového projektu, a to ještě před zahájením výstavby. Stejně důležité je podle takto zaměřených prací sledování situace po uvedení farem do provozu, aby bylo možné případné změny včas zachytit a vyhodnotit.

Debata o environmentálních dopadech offshore větrné energetiky se v posledních letech vede v řadě zemí. Zastánci zdůrazňují potřebu rychlého přechodu k čistším zdrojům a přínos pro klima, které se ve výsledku promítá i do zdraví oceánů. Kritici a část vědců naopak připomínají, že rychlý nárůst počtu staveb může předbíhat poznání jejich vedlejších účinků. Nový výzkum do této diskuse vnáší další argument ve prospěch opatrného a dobře zdokumentovaného postupu.

Pro tvůrce politik i investory z toho plyne praktické doporučení: počítat s tím, že mořské ekosystémy reagují na zásahy komplexně a že účinky nemusí být okamžitě viditelné. Dlouhodobé monitorování a sdílení dat mezi vědci, úřady a provozovateli farem se tak jeví jako klíčové, pokud má rozvoj větrné energetiky na moři probíhat s co nejmenším rizikem pro přírodu i pro navazující hospodářské činnosti, například rybolov.

Rozvoj větrných parků na atlantském pobřeží USA tedy pokračuje a spolu s ním roste i potřeba porozumět tomu, jak se oceánské prostředí s novými stavbami vyrovná. Studie k tomuto porozumění přispívá tím, že upozorňuje na potravní sítě jako na oblast, kterou nelze při plánování přehlížet.