Komety zřejmě nedodaly na Zemi dost kyanovodíku pro vznik života

Komety nejspíš nebyly klíčovým dodavatelem surovin pro vznik života na Zemi. K tomuto závěru dospěla nová studie vedená Univerzitou v Cambridge, která zpochybňuje dlouho zastávanou hypotézu, podle níž právě tato tělesa pomohla odstartovat život na naší planetě. Výsledky zveřejnil časopis Scientific Reports.

Vedoucím autorem práce je Dr. Richard Anslow z Institutu astronomie Univerzity v Cambridge. Jeho tým se pomocí počítačových simulací zaměřil na otázku, zda komety dopadající na ranou Zemi mohly dodat kyanovodík (HCN). Právě tato látka je pro hypotézu o kometárním původu života zásadní. Laboratorní experimenty totiž ukazují, že při dostatečné koncentraci může kyanovodík sloužit k syntéze cukrů, lipidů i složek genetického materiálu.

Dodání kyanovodíku z komet ale nemusí být tak snadné, jak se předpokládalo. Malé komety se mohou rozpadnout už v atmosféře a při vysokorychlostních dopadech navíc extrémní teploty organické molekuly ničí. Autoři proto modelovali vývoj krátkoperiodických komet a jejich dopady na Zemi a do výpočtů zahrnuli vstup do atmosféry, rychlosti dopadu i to, zda kyanovodík takovou událost přežije.

Výsledek je pro kometární hypotézu nepříznivý. V 100 000 simulovaných historiích kosmického bombardování Země nebyly ve 54 procentech případů zaznamenány žádné dopady, které by dodaly kyanovodík v koncentraci považované za dostatečnou pro prebiotickou chemii. Jinými slovy, ve více než polovině modelovaných vývojových scénářů by komety nutné množství této látky na Zemi nepřinesly.

Dr. Anslow k tomu uvedl, že úspěšné dodání by bylo „jednou z miliony“ událostí. Podle něj jde „v nejlepším případě o jednorázovou náhodu“, nikoli o spolehlivý mechanismus, na kterém by mohl vznik života stavět. Komety tak podle simulací nejsou věrohodným a pravidelným zdrojem kyanovodíku pro ranou Zemi.

Tým porovnával také dopady na tři planety, tedy na Zemi, Mars a Venuši. Mars v simulacích vycházel jako výrazně příznivější místo pro přežití dodaného kyanovodíku. Důvodem je slabší gravitace a tenčí atmosféra, které snižují rychlost dopadu i zahřátí, a molekuly tak mají větší šanci zůstat nepoškozené. Z toho vyplývá zajímavý důsledek, který Dr. Anslow formuloval takto: pokud se kometární dodávka kyanovodíku stala na Zemi, pravděpodobně se stala i na Marsu. Druhou možností podle něj je, že se to nestalo na žádné z těchto planet.

Studie tak nevylučuje, že komety mohly hrát určitou roli, ukazuje však, že spoléhat na ně jako na hlavní zdroj surovin pro prebiotickou chemii je problematické. Otázka, odkud se na rané Zemi vzaly stavební kameny života, zůstává i nadále otevřená a vědci budou muset zvažovat jiné cesty, například procesy probíhající přímo na planetě samotné. Práce přitom poskytuje kvantitativní základ pro další diskusi, protože místo obecných úvah nabízí statistiku tisíců modelovaných historií.

Za zmínku stojí i mezioborový přesah. Výsledky se týkají nejen původu života na Zemi, ale také úvah o tom, jak by mohl vznikat jinde ve Sluneční soustavě, zejména na Marsu. Pokud se tamní podmínky pro přežití dodaných molekul ukázaly být lepší než pozemské, nabízí se otázka, proč by měl být život pozorován právě tady a nikde jinde.

Studii publikovali R. J. Anslow a spoluautoři v časopise Scientific Reports (2026, svazek 16, článek 31688; doi: 10.1038/s41598-026-74214-y). O výsledcích informoval 28. října server Sci.News v textu, jehož autorem je Enrico de Lazaro. Autoři v práci kombinují dynamiku komet s modelováním jejich vstupu do atmosféry a chemického osudu kyanovodíku.