Godfrey of Fontaines: opomíjený scholastik pařížské univerzity 13. a 14. století

Středověká filozofie a teologie má v dějinách evropského myšlení řadu postav, jejichž vliv přesahuje běžné povědomí veřejnosti. Jednou z nich je i Godfrey of Fontaines, filozof a teolog spjatý s pařížskou univerzitou přelomu 13. a 14. století, jehož dílo dodnes zůstává předmětem zájmu badatelů zabývajících se scholastickou tradicí.

Godfrey se narodil pravděpodobně krátce před rokem 1250 ve Fontaines-les-Hozémont, obci ležící na území dnešní Belgie, tehdy součásti knížectví Liège. O jeho raných letech není mnoho známo, avšak z dochovaných pramenů vyplývá, že v raných sedmdesátých letech 13. století studoval filozofii na Univerzitě v Paříži, tehdejším centru evropského vzdělání a teologického myšlení. Právě zde se také formovaly jeho pozdější intelektuální zájmy, které se dotýkaly metafyziky, morální psychologie i politické filozofie.

Během svého působení na pařížské univerzitě, konkrétně na Sorbonně, se Godfrey stal významnou postavou akademického života. V letech 1285 až 1303 nebo 1304 zastával funkci regent mastera v teologii, což mu umožňovalo vést disputace a formovat myšlení dalších generací studentů. Byl ovlivněn dvěma významnými myslitelemi té doby – Tomášem Akvinským a Sigerem z Brabantu, jejichž myšlenky rozvíjel a zároveň s nimi kriticky polemizoval.

Jedním z charakteristických rysů jeho pedagogické a filozofické práce bylo využívání takzvaných quodlibetálních disputací. Šlo o veřejné diskuse, při nichž mohli účastníci klást otázky prakticky na jakékoli téma, a mistr na ně musel improvizovaně reagovat. Tato forma výuky byla v tehdejším akademickém prostředí považována za náročnou zkoušku intelektuálních schopností a Godfrey v ní vynikal. Výsledkem jeho účasti na těchto disputacích je patnáct dochovaných Quodlibet, které patří mezi nejvýznamnější prameny pro poznání jeho myšlení. Kromě toho se dochoval i takzvaný Student Notebook, rukopis uložený v Národní knihovně Francie v Paříži (BnF lat. 16297), který obsahuje záznamy z jeho přednášek a disputací.

V rámci svého filozofického systému Godfrey zastával stanovisko, že intelekt má přednost před vůlí – tedy že rozumové poznání předchází a určuje volní jednání člověka. Tento názor jej stavěl do určité opozice vůči jiným soudobým myslitelům, kteří naopak zdůrazňovali primát vůle, a řadí ho mezi představitele takzvaného intelektualistického proudu ve středověké filozofii.

Godfrey nebyl pouze akademikem, ale zastával také řadu církevních a politických funkcí. Byl kanovníkem v Liège a provostem kostela svatého Severina v Kolíně nad Rýnem. Zmiňuje se také jeho možné působení jako kanovníka v Tournai, ačkoliv historici o této skutečnosti vyjadřují pochybnosti. Významným momentem jeho života byl rok 1300, kdy byl zvolen biskupem v Tournai. Této pocty se však vzdal a na biskupský úřad rezignoval, což naznačuje, že dával přednost akademickému a intelektuálnímu životu před církevní kariérou na vysokém postu.

O posledních letech Godfreyho života je známo jen málo. Poslední dochovaná zmínka o něm pochází z roku 1306, přesné datum jeho úmrtí není známo, avšak tradičně se uvádí 29. října jako den jeho smrti. Rok, kdy zemřel, zůstává historicky nejistý.

Dílo Godfreyho z Fontaines je dnes studováno především v kontextu dějin scholastické filozofie a jeho přínos spočívá zejména v systematickém zpracování otázek metafyziky a morální psychologie, stejně jako v jeho postoji k otázce vztahu mezi rozumem a vůlí. Jako žák a zároveň kritik myšlenek Tomáše Akvinského a Sigera z Brabantu představuje důležitý článek v řetězci vývoje středověké filozofie na přelomu 13. a 14. století, jehož odkaz zůstává předmětem odborného zájmu dodnes.