Genetická analýza odhalila, že americký gepard byl ve skutečnosti příbuzný pumy

Nová genetická analýza přepisuje dosavadní představy o takzvaném americkém gepardovi, vyhynulé kočkovité šelmě známé vědecky jako Miracinonyx trumani. Tým z Univerzity Kalifornie v Santa Cruz poprvé sekvenoval jaderné genomy tohoto druhu a zjistil, že jeho nejbližším žijícím příbuzným není gepard (Acinonyx jubatus), jak se dlouho předpokládalo na základě podobné stavby těla přizpůsobené rychlému běhu, ale puma (Puma concolor). Výsledky byly zveřejněny 4. září 2026 v časopise Current Biology.

Miracinonyx trumani obýval Severní Ameriku po více než 13 000 let během pleistocénu, tedy v období od zhruba 2,5 milionu do 13 000 let před současností. Zvíře dosahovalo výšky kolem 90 centimetrů, měřilo přibližně 2,5 metru na délku a vážilo kolem 70 kilogramů. Jeho tělesná stavba – štíhlé nohy, prohnutá páteř a zúžený hrudník – ho po staletí vedla k zařazení mezi příbuzné afrických gepardů, kteří mají podobné anatomické přizpůsobení pro sprint za kořistí.

Nová data ale ukazují, že podobnost mezi americkým a africkým gepardem je výsledkem konvergentní evoluce, tedy nezávislého vývoje podobných znaků u geneticky vzdálených druhů, které čelily podobným ekologickým tlakům. Podle genetické analýzy se linie vedoucí k Miracinonyx trumani oddělila od linie pum přibližně před 2,6 miliony let.

„Tito kočkovití byli pozoruhodně flexibilní, podobně jako pumy dnes,“ uvedla Molly Cassatt-Johnstoneová, jedna z autorek studie. Tato flexibilita se projevila i v rozšíření druhu, které bylo dosud podceňováno. Výzkumníci totiž analyzovali nové fosilní nálezy z kanadského Yukonu, staré přibližně 31 000 až 34 000 let. Tyto nálezy posunuly známý areál výskytu druhu o více než 20 stupňů zeměpisné šířky severněji, než se dosud předpokládalo, a naznačují, že americký gepard dokázal přežít i v mnohem chladnějším a odlišném prostředí, než jaké je typické pro otevřené pláně spojované s jeho životem ve Wyomingu a dalších oblastech USA.

Rozdíly v prostředí se odrazily i ve stravě zvířat. Zatímco populace ve Wyomingu byla podle analýzy generalistou, který lovil širokou škálu kořisti, jedinci žijící na Yukonu se zaměřovali především na ryby, včetně lososů. Taková potravní flexibilita byla u velkých kočkovitých šelem pleistocénu považována za neobvyklou a podle autorů studie dokládá schopnost druhu přizpůsobit se velmi rozdílným ekosystémům napříč kontinentem.

Genetická analýza zároveň odhalila, že populace Miracinonyx trumani měla nízkou genetickou rozmanitost, srovnatelnou s úrovní pozorovanou u některých dnešních ohrožených druhů kočkovitých šelem. Nízká genetická variabilita bývá spojována se zvýšenou zranitelností vůči změnám prostředí a nemocem a mohla hrát roli i v konečném vymření druhu, ke kterému došlo před více než 13 000 lety na konci pleistocénu, v období rozsáhlého vymírání velké megafauny v Severní Americe.

Studie tak zásadně mění pohled na evoluční historii jednoho z nejvýraznějších predátorů ledové doby. Namísto blízkého příbuzného afrického geparda jde o vývojovou větev pum, která si nezávisle vyvinula tělesnou stavbu uzpůsobenou k rychlému pronásledování kořisti. Výzkum zároveň ukazuje, že rozšíření druhu bylo mnohem širší, než se dosud myslelo, a že dokázal obývat jak otevřené stepní oblasti na jihu kontinentu, tak chladnější severní regiony blízko dnešní hranice s Aljaškou.

Podle autorů z Univerzity Kalifornie v Santa Cruz otevírá objev prostor pro další zkoumání toho, jak se pleistocenní šelmy přizpůsobovaly měnícím se klimatickým podmínkám a jak podobné mechanismy konvergentní evoluce a genetické adaptace mohou pomoci pochopit i ohrožení dnešních velkých kočkovitých šelem, včetně samotné pumy, nejbližšího žijícího příbuzného vyhynulého amerického geparda.