Firma DexMat zlevnila výrobu vlákna z uhlíkových nanotrubic Galvorn o 99,5 procenta

Americká společnost DexMat oznámila výrazný pokrok ve výrobě vlákna z uhlíkových nanotrubic s obchodním názvem Galvorn, který by mohl v příštích letech proměnit hned několik průmyslových odvětví. Informaci zveřejnil 12. října 2026 Steven Novella, MD, podle něhož firma vyvinula nový proces výroby vlákna z mokrého roztoku, inspirovaný postupem používaným při výrobě kevlaru.

Tento technologický posun přináší podle společnosti 3000násobné zvýšení produktivity výroby a snížení nákladů o 99,5 procenta oproti dosavadním metodám. Právě vysoká cena a omezená škálovatelnost výroby byly hlavní překážkou širšího komerčního využití uhlíkových nanotrubic, přestože jejich materiálové vlastnosti jsou známé už řadu let.

Galvorn se vyznačuje kombinací vlastností, kterou běžné materiály nenabízejí. Jeho specifická pevnost je patnáctkrát vyšší než u oceli, přičemž váží jen polovinu toho, co hliník. Vodivostí se blíží mědi, dosahuje však jen přibližně šestiny její vodivosti podle objemu, což vlákno řadí spíše mezi lehké vodiče s dobrými mechanickými vlastnostmi než mezi přímou náhradu mědi ve všech aplikacích. Materiál má navíc dobrou tepelnou roztažnost a je až tisíckrát ohebnější než měděný drát. Jeho vodivé vlastnosti jsou funkční do teploty 100 °C.

Díky této kombinaci vlastností se nabízí uplatnění ve více odvětvích. V leteckém a kosmickém průmyslu by Galvorn mohl sloužit jako strukturní materiál nahrazující těžší kovové komponenty, čímž by přispěl ke snížení celkové hmotnosti letadel či kosmických zařízení. V elektronice se počítá s využitím ve vodičích pro elektrická vozidla, kde by mohl částečně nahradit měděné kabely, a to zejména tam, kde je nízká hmotnost stejně důležitá jako vodivost.

Zajímavou aplikací je také modernizace elektrické sítě. Zde by Galvorn neměl sloužit primárně jako vodič, ale jako strukturní podpora pro stávající měděné nebo hliníkové vodiče. Kombinace obou materiálů by podle odhadů mohla vést ke snížení hmotnosti kabelů až o 20 procent při současném zvýšení jejich pevnosti až o 120 procent. Lehčí a pevnější vedení by znamenalo nižší nároky na stožáry a podpůrné konstrukce, což by se mohlo projevit i v nákladech na výstavbu a údržbu rozvodných sítí.

Podle dostupných odhadů by se reálné přínosy těchto vlastností měly plně projevit v horizontu deseti až dvaceti let, tedy s postupným zaváděním materiálu do výroby a infrastruktury. Nejde tedy o změnu, kterou lze očekávat okamžitě, ale o postupný proces integrace nového materiálu do existujících systémů.

Zmíněna je také dlouhodobější a zatím spíše teoretická perspektiva: výzkumníci zkoumají možné cesty k dosažení supravodivosti uhlíkových nanotrubic při pokojové teplotě. Pokud by se takový cíl v budoucnu podařilo realizovat, znamenalo by to zásadní posun pro přenos elektrické energie i pro řadu dalších technologických oborů. V tuto chvíli se však jedná o teoretickou možnost, nikoli o potvrzenou vlastnost současného produktu Galvorn.

Hlavní novinkou tedy není samotný objev uhlíkových nanotrubic jako materiálu – jejich vlastnosti jsou vědecké komunitě známy dlouhodobě – ale dosažený pokrok ve výrobním procesu, který poprvé umožňuje uvažovat o jejich nasazení ve větším, komerčně relevantním měřítku. Snížení výrobních nákladů o více než 99 procent by mohlo otevřít dveře k uplatnění materiálu i v odvětvích, kde byla dosud cena hlavní překážkou.

Zda se očekávání naplní v plném rozsahu, ukáže až praxe a postupné zavádění materiálu do konkrétních výrobních procesů a infrastrukturních projektů. Firma DexMat nicméně prezentuje svůj proces jako zásadní krok směrem k praktickému využití technologie, která byla dosud spíše doménou laboratorního výzkumu než reálného průmyslového nasazení.