Evropské studie odhalily, jak invazivní orchideje dobývají nová území

Evropský výzkumný tým odhalil mechanismy, které umožňují dvěma druhům orchidejí úspěšně obsazovat nová území daleko od jejich původního domova. Vědci z Francie, Nizozemska a České republiky, mezi nimiž figurují odborníci z Univerzity Karlovy a Botanického ústavu Akademie věd ČR, zveřejnili výsledky svého výzkumu 22. června 2026. Studie se zaměřila na druhy Arundina graminifolia a Spathoglottis plicata, jejichž invazivní chování vzbuzuje v odborné komunitě stále větší zájem.

Orchideje obecně patří mezi rostliny, které jsou v přírodě považovány za velmi specializované a náročné na podmínky prostředí. Jedním z klíčových důvodů je jejich závislost na houbách, bez nichž nejsou schopny přežít. Semena orchidejí totiž neobsahují zásobní látky potřebné ke klíčení, a proto musí navázat symbiotický vztah s houbovými partnery, kteří jim dodávají živiny. Tato závislost bývá tradičně považována za omezující faktor při šíření orchidejí do nových oblastí. Výsledky nového výzkumu však naznačují, že přinejmenším u zkoumaných druhů tomu tak nemusí být.

Druh *Spathoglottis plicata* se ukázal být mimořádně přizpůsobivý, pokud jde o výběr houbových partnerů. Zatímco mnohé orchideje spolupracují pouze s úzce vymezenou skupinou hub, tento druh dokáže navázat symbiózu s houbami z různých kontinentů, přičemž klíčovou roli hrají zástupci čeledi Tulasnellaceae. Právě tato schopnost mu výrazně usnadňuje uchycení v nových lokalitách, kde původní houbový partner nemusí být dostupný. „Ukazuje se, že tato orchidej není vybíravá. Dokáže spolupracovat s houbami z různých kontinentů, což jí výrazně usnadňuje kolonizaci nových území, vysvětlil Tomáš Figura z Botanického ústavu AV ČR.

Druhý zkoumaný druh, *Arundina graminifolia*, zvolil odlišnou strategii. Jeho semena jsou ve srovnání s ostatními orchidejemi neobvykle velká a obsahují zásobárny látek, které rostlině umožňují přežít počáteční fázi vývoje i bez okamžitého navázání houbové symbiózy. Tato vlastnost představuje významnou evoluční výhodu, protože semenáčkům poskytuje více času a energie na nalezení vhodného houbového partnera v novém prostředí. Kombinace obou strategií – houbové flexibility u *Spathoglottis plicata* a energetické soběstačnosti u *Arundina graminifolia* – tak vysvětluje, proč jsou oba druhy schopny úspěšně kolonizovat území, kde se přirozeně nevyskytují.

Výzkum přináší také širší ekologické poselství. Invazivní orchideje dlouho stály poněkud ve stínu jiných problematických druhů, jako jsou invazivní trávy či dřeviny. Přesto mohou mít jejich dopady na místní ekosystémy nezanedbatelný charakter, zejména pokud narušují existující sítě houbové symbiózy, na nichž závisejí původní druhy rostlin. Vědci proto zdůrazňují, že pochopení mechanismů invazivity je zásadní nejen z akademického hlediska, ale i pro praktickou ochranu přírody.

Mezinárodní spolupráce, která stála za tímto výzkumem, odráží rostoucí zájem evropské vědecké komunity o problematiku biologických invazí v kontextu klimatické