Archeologové našli u lidu Piceni stopy zploštění lebek jako u dnešních kojenců

Archeologický výzkum koster starých téměř 3 000 let odhalil zajímavou souvislost mezi dávnou pohřební praxí a jevem, který dnes trápí mnoho rodičů novorozenců. Vědci zkoumali pozůstatky lidu Piceni, kteří obývali centrální Itálii na pobřeží Jaderského moře v době železné. Při analýze koster zemřelých, kteří byli tradičně pohřbíváni na boku, si badatelé všimli nápadného rysu – mnoho lebek vykazovalo ploché místo na jedné straně hlavy.

Toto zploštění není náhodné poškození způsobené časem nebo uložením v zemi. Podle výzkumníků jde o výsledek dlouhodobého tlaku na lebku v období, kdy byla kost ještě měkká a tvárná, tedy v raném dětství. Pokud kojenci tráví opakovaně dlouhý čas v jedné poloze na zádech nebo na boku, lebeční kosti se mohou trvale deformovat, protože lebka novorozence a malého dítěte ještě není pevně srostlá a snadno reaguje na vnější tlak.

U lidu Piceni se zřejmě jednalo o důsledek způsobu, jakým byly děti v raném věku ukládány ke spánku nebo nošeny – ať už šlo o kulturní zvyk, praktickou nutnost, nebo kombinaci obojího. Fakt, že se zploštění objevuje u významného počtu zkoumaných jedinců, naznačuje, že nešlo o ojedinělý případ, ale o rozšířený jev v rámci tehdejší populace.

Zajímavé je, že podobný problém řeší i dnešní rodiče a pediatři, byť z jiných příčin. Moderní polohová plagiocefalie, tedy zploštění lebky kojence, souvisí především s doporučením ukládat miminka na záda kvůli prevenci syndromu náhlého úmrtí kojenců. Toto doporučení, zavedené v posledních desetiletích, výrazně snížilo počet úmrtí novorozenců, zároveň však vedlo k nárůstu případů mírného až středního zploštění zadní části hlavičky u malých dětí. Lékaři dnes rodičům radí střídat polohu hlavy dítěte při spánku, zařazovat dostatek času na bříšku pod dohledem a v případě výraznější deformace konzultovat situaci s odborníkem, který může doporučit speciální korekční přilbu.

Srovnání antických nálezů se současnou situací ukazuje, že zploštění lebky u malých dětí není novodobým fenoménem, ale provázelo lidskou populaci již tisíce let, byť z odlišných důvodů a v odlišném kulturním kontextu. Zatímco u Picenů mohlo jít o důsledek způsobu péče o novorozence v dané době a místě, dnešní případy souvisejí hlavně s preventivními opatřeními proti úmrtnosti kojenců, která sice zachraňují životy, ale jako vedlejší účinek mohou ovlivnit tvar lebky.

Výzkum koster lidu Piceni tak přináší nejen poznatky o jejich pohřebních zvycích a způsobu života, ale i širší perspektivu na to, jak dlouhodobý tlak na dětskou lebku ovlivňuje její vývoj napříč historií. Archeologové zdůrazňují, že podobné nálezy pomáhají lépe porozumět každodennímu životu starověkých komunit, včetně péče o nejmenší členy společnosti, a zároveň ukazují, že otázky týkající se zdravého vývoje dětí provázejí lidstvo odnepaměti.

Pro rodiny žijící dnes zůstává hlavním poselstvím to, že mírné zploštění hlavičky u kojenců je ve většině případů dočasné a s věkem, jak kosti postupně tuhnou a dítě tráví více času v různých polohách, se situace obvykle zlepšuje. Přesto pediatři doporučují nepodceňovat prevenci a sledovat vývoj tvaru hlavy při pravidelných prohlídkách, zejména v prvních měsících života, kdy je lebka nejcitlivější na vnější vlivy.