Devil's Arrows: záhada přesunu 25tunových megalitů v severní Anglii

Archeologové a geologové se dlouhodobě zabývají otázkou, jak se pravěkým stavitelům v severní Anglii podařilo přemístit obří kamenné monolity vážící až 25 tun na vzdálenost nejméně 18 kilometrů. Výsledkem jejich úsilí je Devil's Arrows – řada tří vztyčených kamenů u obce Boroughbridge v North Yorkshiru, která je považována za nejvyšší dochovaný pravěký kamenný řetězec v Británii.

Kameny dosahují výšky přes šest metrů a jejich hmotnost i rozměry z nich činí jeden z nejpůsobivějších pozůstatků neolitického a raně bronzového stavitelství na britských ostrovech. Na rozdíl od mnohem známějšího Stonehenge, kde se badatelé shodují na přibližném datování i účelu stavby, zůstává u Devil's Arrows řada otázek nezodpovězena. Jisté je jen to, že jde o dílo lidí, kteří disponovali pozoruhodnými znalostmi mechaniky, organizace práce a logistiky, přestože neměli k dispozici kola, tažná zvířata v dnešním slova smyslu ani kovové nástroje.

Přesun kamenů o hmotnosti srovnatelné s několika dnešními nákladními automobily na vzdálenost přes 18 kilometrů představoval podle odborníků obrovský logistický a organizační úkol. Kameny musely být nejprve vytěženy z lomu, opracovány do požadovaného tvaru a poté dopraveny po souši, případně částečně po vodě, k místu jejich konečného umístění. Vzhledem k absenci tažných zvířat schopných táhnout takové zátěže se předpokládá, že klíčovou roli hrála lidská síla, dřevěné saně, válce a pravděpodobně i důmyslně budované dráhy usnadňující tažení.

Samotné vztyčení kamenů pak vyžadovalo další sadu technických řešení – od vyhloubení jam přesně odpovídajících rozměrům základny kamene, přes využití pákových systémů a provizorních ramp, až po koordinaci desítek či stovek lidí, kteří museli spolupracovat v přesně daném okamžiku. Podobné stavby proto badatelé považují za doklad existence organizované společnosti schopné plánovat práci na měsíce až roky dopředu a mobilizovat značné množství pracovní síly.

Devil's Arrows patří mezi památky, které přitahují pozornost nejen odborníků, ale i veřejnosti právě díky své velikosti a záhadnosti. Název „ďáblovy šípy“ vznikl podle lidové pověsti, podle níž kameny do země zarazil sám ďábel, když se neúspěšně pokoušel zničit nedaleké město. Skutečný důvod vzniku monumentu však pravděpodobně souvisel s náboženskými, obřadními nebo astronomickými funkcemi, podobně jako u jiných kamenných komplexů z podobného období v Británii.

Odborníci se shodují, že podobné stavby nevznikaly z rozmaru jednotlivců, ale byly výsledkem dlouhodobého úsilí celých komunit. Přeprava a vztyčení kamenů takové velikosti a hmotnosti totiž vyžadovaly nejen fyzickou sílu, ale i sdílené znalosti předávané mezi generacemi, schopnost plánování a jistou formu společenské autority, která dokázala takový projekt zaštítit a dotáhnout do konce.

Přestože v okolí Boroughbridge dnes stojí pouze tři kameny, historické záznamy i archeologické nálezy naznačují, že původně jich mohlo být více – čtvrtý kámen byl podle dochovaných zpráv v minulosti odstraněn a použit jako stavební materiál. I tak zůstává současná trojice jedním z nejvyšších a nejzachovalejších pravěkých kamenných útvarů v zemi, srovnatelným svým významem s dalšími proslulými megalitickými památkami na britských ostrovech.

Vědci pokračují ve zkoumání geologického původu kamenů, aby přesněji určili, ze kterého lomu byly vytěženy, a mohli tak lépe zrekonstruovat trasu jejich přepravy. Výsledky takových analýz mají pomoci nejen upřesnit technologické postupy tehdejších stavitelů, ale i lépe pochopit sociální strukturu a schopnosti komunit, které v tomto regionu žily před tisíci lety. Devil's Arrows tak zůstávají nejen turistickou atrakcí, ale i cenným zdrojem informací o schopnostech a organizaci pravěké společnosti v Británii.