Analýza fosilií z Tchaj-wanu naznačuje, že denisované mohli měřit až 190 centimetrů

Nová analýza fosilních kostí naznačuje, že denisované, záhadná skupina archaických lidí, kteří žili souběžně s neandertálci a moderními lidmi, mohli dosahovat výrazně vyšší postavy, než se dosud předpokládalo. Vyplývá to ze studie, kterou 8. srpna 2026 zveřejnil na preprintovém serveru bioRxiv.org tým vedený Dr. Yousukem Kaifuem, výzkumníkem z Tokijské univerzity a Národního muzea přírody a vědy v Tokiu.

Předmětem zkoumání byly dvě fosilizované kosti nohou nalezené v oblasti Penghu Channel na Tchaj-wanu, označené jako Penghu 2 a Penghu 3. Jde o femur a tibii staré přibližně 45 000 až 43 000 let. Podle odhadů výzkumníků patřila kost Penghu 2 jedinci vysokému kolem 180 centimetrů s hmotností přibližně 83 kilogramů. Ještě výraznější byly rozměry u kosti Penghu 3 – tibie naznačuje jedince o výšce zhruba 190 centimetrů a váze kolem 91 kilogramů.

Takové rozměry by z dotyčných jedinců činily jedny z nejmohutnějších zástupců archaických lidí, jaké věda dosud popsala. Vědci se domnívají, že tato mohutná stavba těla mohla souviset s masitou stravou a specifickou loveckou strategií, kterou tato populace praktikovala. Denisované byli podle dosavadních poznatků zruční lovci, a jejich fyzická konstituce tak mohla odrážet přizpůsobení náročným životním podmínkám a potřebě zvládat lov velké kořisti.

Nález zároveň zpochybňuje takzvané Bergmannovo pravidlo, ekologickou zásadu, podle níž bývají populace žijící dál od rovníku obecně větší a mohutnější než ty z tropických oblastí – jako adaptace na chladnější klima. Oblast Penghu Channel se nachází v subtropickém pásmu blízko rovníku, přesto zde byly nalezeny pozůstatky nezvykle vysokých a statných jedinců. Tento rozpor podle autorů studie naznačuje, že na velikost těla archaických lidí měly vliv i jiné faktory než pouze zeměpisná šířka a klima, především strava a způsob obživy.

Zajímavým detailem je také přítomnost takzvaného pilasteru na femuru Penghu 2 – jde o podélný hřeben na zadní straně stehenní kosti, který je typický pro anatomii moderních lidí. Tento rys komplikuje jednoznačné zařazení fosilie a naznačuje, že rozdíly mezi denisovany a jinými skupinami archaických lidí, případně moderními lidmi, nemusely být v některých anatomických znacích tak výrazné, jak se dosud předpokládalo.

Denisované byli poprvé identifikováni na základě genetického materiálu nalezeného v jeskyni Denisova na Sibiři a od té doby zůstávají jednou z nejméně prozkoumaných skupin archaických lidí, především kvůli nedostatku dochovaných fosilií. Většina poznatků o nich dosud pocházela z analýz DNA, nikoli z přímého studia kosterních pozůstatků. Nové nálezy z Tchaj-wanu tak představují vzácnou příležitost doplnit obraz o jejich tělesné stavbě a fyzických schopnostech.

Autoři studie zdůrazňují, že jde zatím o práci zveřejněnou na preprintovém serveru, tedy dosud neprošlou standardním recenzním řízením v odborném časopise. Přesto výsledky podle vědecké komunity přinášejí důležitý příspěvek do diskuse o rozmanitosti archaických lidských populací v Asii a o tom, jak se lišily od jiných skupin, jako byli neandertálci v Evropě.

Pokud se závěry studie potvrdí dalším výzkumem, mohly by přispět k přehodnocení představ o fyzické adaptaci raných lidských populací na různá prostředí a stravovací návyky. Otázkou zůstává, zda podobně vysocí a mohutní jedinci byli mezi denisovany běžní, nebo zda šlo spíše o výjimečné případy v rámci jinak proměnlivé populace. Odpověď na ni by mohly přinést až budoucí nálezy dalších fosilních pozůstatků v regionu východní Asie, kde se předpokládá, že denisované žili po tisíce let vedle jiných skupin archaických i moderních lidí.