Westminsterské opatství skrývá římský sarkofág znovu využitý v 11. století

Westminsterské opatství v Londýně ukrývá sarkofág, jehož záhadný původ se podařilo částečně objasnit. Nález popsal Warwick Rodwell, konzultační archeolog opatství, ve studii, kterou 21. října zveřejnil časopis Journal of the British Archaeological Association. Kamenná schránka, kterou v roce 1869 objevil hlavní kameník opatství, je totiž příkladem toho, jak se římské stavební dědictví dočkalo nového života o mnoho staletí později.

Sarkofág nese římský reliéf s latinským nápisem, který v anglickém překladu zní: „To the memory of Valerius Amandinus. Valerius Superventor and Marcellus made this for their father.“ Dva synové tedy nechali zhotovit schránku pro svého otce. Na víku je však vytesán anglosaský kříž z 11. století, což naznačuje, že se kamenná schránka dočkala druhého využití v zcela jiné době a kulturním prostředí.

Hrob byl podle dosavadních zjištění vykraden již dříve v 19. století. Kostra, která se v něm přesto dochovala, se dostala do hledáčku odborníků v roce 2016, kdy byl sarkofág otevřen kvůli restaurování. Zprávu o nálezu sepsal bioarcheolog James Langthorne z firmy Pre-Construct Archaeology. Podle ní šlo o kostru muže středního věku, průměrné výšky.

Kosti nesou stopy několika zdravotních problémů. Muž trpěl osteoartritidou, měl dvě zahojená zranění žeber a také dnu, tedy gout. Kostra je ovšem poškozená: v lebce je díra a kosti končetin jsou promíchané, což odpovídá dřívějšímu vykradení hrobu a manipulaci s jeho obsahem.

Rozhodující poznatek přinesla radiokarbonová analýza. Kosti byly datovány do období 987 až 1052. Výsledek potvrzuje, že římský sarkofág byl ve středověku znovu použit, a sedí tak s křížem z 11. století na víku. Římský reliéf s nápisem tedy původně patřil jinému pohřbu, zatímco muž uložený uvnitř zemřel až o stovky let později.

Znovupoužívání antických kamenných schránek nebylo ve středověké Evropě nijak výjimečné. Kvalitně zpracovaný kámen bylo možné snadno získat z dochovaných římských staveb a hrobů a upravit pro potřeby nového pohřbu. Westminsterský případ ukazuje, že tato praxe sahala i do prostředí, které se později stalo jedním z nejvýznamnějších církevních a královských míst Anglie.

Studie přináší propojení několika typů důkazů: epigrafického, uměleckohistorického, bioarcheologického a laboratorního datování. Teprve jejich kombinace umožnila zasadit nález do správného časového rámce. Nápis ukazuje na římský původ schránky, kříž na její pozdější využití a radiokarbon na dobu, kdy byl uvnitř skutečně někdo pohřben.

Identita muže uloženého v sarkofágu zůstává neznámá. Dostupné údaje neříkají, kdo to byl ani jaké postavení zastával. Víme pouze, že žil zhruba v době, kdy se v Anglii prolínaly poslední desetiletí anglosaské vlády s obdobím krátce před normanským záborem, a že ho v dospělosti sužovala dna a opotřebení kloubů.

Radiokarbonové datování kostí do let 987–1052 potvrdilo, že římský sarkofág byl ve středověku znovu použit. Studie Warwicka Rodwella tak uzavírá dlouhou kapitolu spojenou s nálezem z roku 1869 a upřesňuje, co se s kamennou schránkou skutečně dělo v průběhu staletí.

Westminsterské opatství patří k nejnavštěvovanějším památkám Londýna a jeho půda skrývá množství pohřbů z různých období. Případ sarkofágu s římským nápisem a anglosaským křížem je dalším dokladem toho, že i dobře prozkoumaná místa mohou přinášet nové poznatky, pokud se na staré nálezy podívá moderní metodika.