Nový model odhaluje, že ledovec Thwaites bude tát rychleji, i když se klima dál neoteplí

Glaciologové z University of California, Irvine a NASA's Jet Propulsion Laboratory vytvořili nový model chování ledové vrstvy, který výrazně zpřesňuje odhady budoucího tání ledovce Thwaites v Západní Antarktidě. Podle výsledků by tento jediný ledovec mohl do roku 2100 přispět ke zvýšení hladiny moře až o 30 milimetrů, tedy zhruba 1,2 palce. Jde o dvojnásobek toho, co předpovídaly dřívější modely.

Thwaites patří k nejsledovanějším ledovcům na světě a vědci mu přezdívají ledovec zkázy kvůli jeho velikosti a potenciálnímu dopadu na globální hladinu moří. Rozkládá se na ploše srovnatelné s Floridou nebo Velkou Británií a jeho kompletní kolaps by podle starších odhadů mohl zvýšit hladinu oceánů o více než půl metru. Nový výzkum se však zaměřuje konkrétně na vývoj v příštích desetiletích a na procesy, které dosavadní modely podceňovaly.

Klíčovým zjištěním je, že k výraznému zrychlení tání by mohlo dojít i bez dalšího oteplování klimatu. Jinými slovy, i kdyby se globální teploty od nynějška dále nezvyšovaly, Thwaites by podle nového modelu pokračoval v rychlejším tání, než se dosud předpokládalo. Důvodem je způsob, jakým se ledovec dostává do kontaktu s teplou mořskou vodou pod jeho plovoucí částí, a mechanismy zpětné vazby, které tento proces dále urychlují.

Vědci z Kalifornské univerzity v Irvine a Jet Propulsion Laboratory se při tvorbě modelu zaměřili na přesnější zachycení dynamiky takzvané hraniční linie, tedy místa, kde se ledovec odlepuje od skalního podloží a začíná plavat na vodě. Právě pohyb této linie je podle odborníků jedním z nejnejistějších, ale zároveň nejdůležitějších faktorů při předpovídání budoucího chování antarktických ledovců. Nový přístup bere v úvahu i nerovnosti mořského dna a způsob, jakým teplá voda proudí pod ledovou plochou, což dřívější, jednodušší modely často opomíjely.

Výsledky výzkumu mají význam nejen pro vědeckou komunitu, ale i pro plánování pobřežních oblastí po celém světě. Přesnější odhady vzestupu hladiny moří jsou klíčové pro vlády a instituce, které musí rozhodovat o investicích do protipovodňových opatření, úpravách infrastruktury nebo přesídlování obyvatel z nejohroženějších oblastí. Dosavadní podcenění rychlosti tání Thwaites mohlo vést k tomu, že některé adaptační plány nepočítaly s dostatečnou rezervou.

Thwaites je součástí širšího systému ledovců v Západní Antarktidě, který je považován za obzvláště zranitelný vůči oteplování oceánů. Na rozdíl od Východní Antarktidy, kde je led z velké části stabilnější, spočívá velká část západoantarktického ledového štítu na podloží pod úrovní mořské hladiny. To znamená, že teplá mořská voda se může dostat pod ledovec a podemílat ho zespodu, což vede k rychlejšímu úbytku hmoty, než kdyby k tání docházelo pouze na povrchu.

Autoři studie zdůrazňují, že jejich model nepředstavuje nejhorší možný scénář, ale spíše realističtější odhad založený na lepším pochopení fyzikálních procesů probíhajících pod ledovcem. Přesto jde o výrazné zvýšení oproti dřívějším projekcím, které vycházely z jednodušších předpokladů o tom, jak rychle se bude hraniční linie posouvat směrem do vnitrozemí.

Vědecký tým plánuje model dále zpřesňovat s využitím nových satelitních dat a měření přímo v terénu, včetně podmořských robotických sond, které v posledních letech umožnily poprvé přímo pozorovat podmínky pod plovoucí částí ledovce. Tato pozorování potvrdila, že teplá voda proniká pod led hlouběji a na větší ploše, než se dříve předpokládalo.

Výzkum tak přidává další důkaz k rostoucímu konsenzu mezi klimatology, že budoucí vzestup hladiny moří způsobený táním antarktického ledu bude pravděpodobně rychlejší a výraznější, než ukazovaly starší projekce. Zároveň potvrzuje, že procesy spuštěné dosavadním oteplováním mají v ledovcových systémech dlouhodobou setrvačnost, která bude ovlivňovat vývoj hladiny oceánů po mnoho desetiletí dopředu, bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet globální teplota v nejbližší budoucnosti.