Avempace, filozof ze Saragosy: život a doba významného myslitele al-Andalusu

Ibn Bâjja, latinským filozofům známý jako Avempace, patří k nejvýznamnějším myslitelům islámského Španělska, přesné okolnosti jeho života jsou však dodnes částečně nejasné. Předpokládá se, že se narodil v Saragose několik let před rokem 1085. Zemřel v roce 533 A.H., tedy v květnu 1139 n. l., ve Fezu.

Jeho životní dráha byla úzce spjata s politickými poměry v Saragose. Sloužil al-Musta‛inovi II. Ibn Hudovi, který vládl do roku 1110 a zahynul v bitvě u Valtierry, již vyhrál Alfons Aragonský. Ještě dříve, v letech 1081–1085, vládl Jusuf al-Mu’tamin Ibn Hud, který podporoval rozvoj Saragosy jako kulturního centra. Právě v tomto prostředí Avempace vyrůstal. Dochovaly se také zprávy o jeho astronomických pozorováních: dne 10. února 1107 pozoroval konjunkci planet Jupiter a Saturn, 16. března 1108 pak konjunkci Jupitera a Marsu.

Po roce 1110 Saragosu dobyli Almoravidové pod vedením sultána ʽAliho ibn Júsufa Ibn Tašfína a ʽImád ad-Dawla musel odejít do Ruedy. Od roku 1114 byl guvernérem města Ibn Tifilwit, vlastním jménem Abu Bakr ‛Ali ibn Ibrahim as-Sahrawi, který Avempacea jmenoval svým vezírem. Ibn Tifilwit zemřel v roce 1116 v boji proti křesťanům. Alfons Bojovník nakonec Saragosu od Almoravidů dobyl 18. prosince 1118 po dlouhém obléhání.

Po pádu města hledal Avempace útočiště v Xàtibě u Abu Ishaqa Ibrahima ibn Júsufa Ibn Tašfína, známého jako Ibn Ta‛yashta. Také tam byl ovšem opět uvězněn. Jeho pověst nebyla u všech současníků dobrá. Ibn Khaqan, vlastním jménem Abu Nasr al-Fath Ibn Muhammad Ibn Khaqan, ho ve své antologii Qala’id al-iqyan zařadil na poslední místo a obvinil ho z plagiátorství.

Další část Avempaceova života známe především z líčení al-Maqqariho, které je třeba brát s opatrností. Podle něj byl Avempace později asi dvacet let vezírem Yahyá ibn Júsufa Ibn Tašfína v Maghribu. Al-Maqqari také uvádí, že ho ‛Ali ibn Yusuf Ibn Tashfin povolal ze Sevilly do Marrakeše a jmenoval kádím, přičemž měl diskutovat náboženské otázky s Ibn Tumartem. V roce 1136 byl Avempace v Seville v doprovodu svého žáka Abu l-Hasana Ibn al-Imáma.

Okolnosti jeho smrti jsou rovněž předmětem sporů. Podle několika zdrojů zemřel na otravu. Al-Maqqari zmiňuje v této souvislosti lidi spojené s lékařem Abu l-‛Ala’ Ibn Zuhrem. Tento údaj je však problematický, protože Ibn Zuhr zemřel už v roce 1130 v Córdobě, tedy téměř deset let před Avempaceovou smrtí. Doloženo je tak pouze to, že se zdroje na otravě shodují, nikoli to, kdo za ní stál.

Avempaceovy spisy se dochovaly především v rukopisech rozptýlených po několika knihovnách. Uloženy jsou v Oxfordu v Bodleianově knihovně (Pococke 206), v Krakově, kam se dostaly z Berlína (původní signatura Ahlwardt 5060), dále v Taškentu, v Escorialu, v Káhiře, Istanbulu a Ankaře. Tato roztříštěnost sbírek ztěžuje studium jeho díla a vysvětluje, proč jeho myšlení zůstává badatelům jen částečně přístupné.

Avempace tak představuje postavu, jejíž život se odehrával na rozhraní muslimské a křesťanské Hispánie v době, kdy se politická mapa poloostrova rychle měnila. Střídání vládců, dobytí Saragosy a opakovaná vězení jsou součástí obrazu myslitele, který přesto ovlivnil pozdější filozofii, jak dokládá už jeho latinské jméno, pod nímž byl znám v křesťanské Evropě.