Vědci zkoumají zbytky pryskyřice na zubech klokanů k odhalení jejich stravy

Australští vědci se při studiu stravy a chování klokanů zaměřili na neobvyklý zdroj informací – zbytky pryskyřice přichycené na zubech těchto zvířat. Analýza takových usazenin, publikovaná v magazínu Archaeology Magazine v rubrice Novinky, ukazuje, že i drobné stopy rostlinných látek na chrupu mohou vypovídat o tom, jaké rostliny zvířata konzumovala a v jakém prostředí se pohybovala.

Pryskyřice a další rostlinné sloučeniny se běžně dostávají do kontaktu se zuby býložravců při okusování kůry, listů nebo výhonků. U klokanů, kteří se živí především trávou a nízkou vegetací, ale příležitostně přijímají i tvrdší rostlinný materiál, se tyto látky mohou na povrchu zubů zachytit a částečně se tam uchovat. Vědci tak mohou z chemického složení těchto usazenin rekonstruovat, jaké druhy rostlin zvíře v posledních týdnech či měsících svého života přijímalo.

Tato metoda navazuje na podobné výzkumy prováděné u jiných savců, kde analýza zubního kamene a přilehlých usazenin pomohla odhalit dietu dávno vyhynulých i dnes žijících druhů. U klokanů má však studium pryskyřice zvláštní význam, protože tato zvířata žijí v prostředí s velmi proměnlivou nabídkou potravy – od suchých pastvin po oblasti s hustším porostem keřů a stromů. Sledování chemických stop tak umožňuje lépe pochopit, jak se strava klokanů mění v závislosti na ročním období, dostupnosti vody nebo lidském zásahu do krajiny.

Podle autorů výzkumu má tento přístup potenciál i pro archeologické a paleontologické studie. Pokud se podobné usazeniny zachovají na fosilních nebo subfosilních zubech, mohly by poskytnout informace o stravě klokanů žijících v minulosti, a tím i o vegetaci a klimatu daného období. To by mohlo doplnit dosavadní poznatky získávané z pylových záznamů nebo izotopových analýz kostí.

Vědci zdůrazňují, že jde o poměrně novou a stále se vyvíjející metodu, jejíž přesnost závisí na kvalitě zachovaných vzorků a na schopnosti odlišit skutečné rostlinné sloučeniny od jiných látek, které se na zubech mohou usadit v důsledku prostředí, ve kterém zvíře žilo nebo bylo po smrti uloženo. Přesto považují první výsledky za slibné a plánují rozšířit analýzu na větší počet jedinců i druhů klokanů z různých oblastí Austrálie.

Studium zubní pryskyřice tak přidává k tradičním metodám zkoumání stravy volně žijících zvířat další nástroj, který by mohl pomoci lépe zmapovat vztah mezi klokany a jejich přirozeným prostředím, a to jak v současnosti, tak v historické perspektivě.