Vědci poprvé sestavili globální 3D odhady magnetického pole Slunce

Vědci poprvé sestavili globální trojrozměrné odhady magnetického pole Slunce. Tým výzkumníků se při tom nespokojil s tím, co je vidět z pohledu ze Země nebo z kosmických sond, a odhady rozšířil i na oblast za viditelným okrajem naší hvězdy. Právě ta zůstávala dosud největší slepou skvrnou, protože magnetické pole na odvrácené straně Slunce nelze přímo měřit stejným způsobem jako na straně přivrácené.

Magnetické pole hraje v životě Slunce klíčovou roli. Řídí vznik slunečních skvrn, určuje, jak se v atmosféře hvězdy hromadí energie, a nakonec rozhoduje o tom, kdy a kde dojde k jejímu náhlému uvolnění. Právě takové uvolnění vnímáme jako sluneční magnetické erupce. Jejich pozorování a modelování je proto jedním z hlavních úkolů současné fyziky Slunce, a to nejen z čistě vědeckého zájmu.

Nové trojrozměrné odhady představují podle autorů krok k přesnějším modelům sluneční aktivity. Dosavadní přístupy se často opíraly o měření pole na viditelné straně, případně o zjednodušené předpoklady o tom, co se děje jinde. Globální pohled, který zahrnuje i oblast za okrajem disku, umožňuje vytvářet ucelenější obraz o tom, jak je magnetická energie na Slunci rozložena a jak se vyvíjí. Pro modely, které se snaží předpovědět chování hvězdy, je to zásadní vstup, protože změny na odvrácené straně mohou ovlivnit podmínky na straně přivrácené, jakmile se Slunce otočí.

Hlavním cílem celé práce je lepší předpovídání slunečních magnetických erupcí. Ty jsou podle článku hlavní příčinou extrémního kosmického počasí. Tímto pojmem odborníci označují bouřlivé děje ve sluneční soustavě, které se projevují zvýšeným zářením, proudy nabitých částic a poruchami v magnetickém poli kolem Země. Zatímco běžné sluneční dění si většina lidí vůbec neuvědomuje, extrémní události mohou mít dosah daleko za hranice astronomických pozorování.

Extrémní kosmické počasí totiž může ovlivnit kritickou infrastrukturu technologií na Zemi. Moderní společnost se na takových systémech do značné míry spoléhá, a proto je schopnost včas varovat před silnou sluneční bouří prakticky důležitá. Čím spolehlivěji se podaří předvídat, kdy a s jakou intenzitou může k erupci dojít, tím více času mají provozovatelé citlivých systémů na přípravu a na přijetí ochranných opatření.

Je třeba zdůraznit, že jde o odhady, nikoli o přímá měření. Magnetické pole za viditelným okrajem Slunce se nedá změřit stejně jako na přivrácené straně, takže výsledky vycházejí z modelování. Přesto jsou podle výzkumníků důležitým posunem, protože poprvé poskytují globální trojrozměrný obraz, na kterém lze stavět další, přesnější modely. Z poskytnutých informací také nevyplývá, že by se předpovídání erupcí touto prací okamžitě stalo spolehlivým. Jde spíše o základ, na němž může další výzkum stavět.

Pro obor, který se snaží pochopit a předvídat chování nejbližší hvězdy, je to přesto významný krok. Sluneční fyzika dlouho narážela na omezení daná tím, že pozorovatelé vidí vždy jen část hvězdy. Pokud se potvrdí, že globální odhady pole dokážou zlepšit modely aktivity, mohou se do budoucna promítnout do kvalitnějších prognóz kosmického počasí. Pro společnost závislou na družicích, rozvodných sítích a komunikačních systémech by to znamenalo větší jistotu, že na případnou silnou sluneční bouři nebude zaskočena.

Výzkumný tým tak otevírá cestu k modelům, které berou Slunce jako celek, a ne jen jako obraz omezený úhlem pohledu ze Země. Zda se tento přístup osvědčí při skutečném předpovídání erupcí, ukáže teprve další práce a praktické ověřování. Základní směr je ale jasný: lepší znalost magnetického pole Slunce znamená lepší šanci porozumět tomu, kdy a proč se z hvězdy uvolňuje energie schopná ovlivnit život na Zemi.