Vědci odhalili vliv dědičných genů na účinnost a rizika CAR-T terapie

Vědci z Mass General Brigham Cancer Institute, Broad Institute of MIT and Harvard a Dana-Farber Cancer Institute zveřejnili v odborném časopise Science Immunology výsledky studie, podle níž mají dědičné genetické varianty pacientů zásadní vliv na to, jak dobře zabírá CAR-T buněčná terapie a jak velké riziko toxických vedlejších účinků s sebou přináší. Jde o poznatek, který by mohl v následujících letech výrazně změnit způsob, jakým lékaři tuto léčbu plánují a upravují pro konkrétní pacienty.

CAR-T terapie patří mezi nejvýznamnější pokroky v léčbě krevních nádorových onemocnění posledního desetiletí. Používá se zejména u pacientů s lymfomy a dalšími typy krevních rakovin, u nichž selhala standardní léčba. Princip spočívá v tom, že se pacientovi odeberou vlastní imunitní T-buňky, které se v laboratoři geneticky upraví tak, aby dokázaly rozpoznávat a ničit nádorové buňky. Takto upravené buňky se poté vrátí zpět do těla pacienta, kde mají za úkol vyhledat a zlikvidovat rakovinu.

Přestože terapie u řady pacientů vede k výrazným a někdy i dlouhodobým remisím, její účinnost se mezi jednotlivými pacienty výrazně liší. Zatímco u některých dojde k téměř úplnému vymizení nádoru, u jiných léčba selhává nebo je doprovázena závažnými nežádoucími účinky, jako je syndrom uvolnění cytokinů nebo neurotoxicita. Dosud nebylo zcela jasné, proč tomu tak je a co konkrétně tyto rozdíly v reakci na léčbu způsobuje.

Nová studie nyní ukazuje, že za těmito rozdíly stojí do značné míry dědičné genetické varianty, které pacienti nesou už od narození. Výzkumníci analyzovali genetickou výbavu pacientů podstupujících CAR-T terapii a zjistili, že určité varianty v genomu koreluji jak s tím, jak dobře terapie funguje, tak s mírou toxicity, kterou u pacienta vyvolává. Jinými slovy, geny, které si pacient nese celý život a které nemají nic společného s nádorem samotným, mohou předurčovat úspěch nebo neúspěch léčby i riziko komplikací.

Toto zjištění je významné především proto, že dosavadní výzkum CAR-T terapie se soustředil hlavně na vlastnosti samotných upravených T-buněk nebo na charakteristiky nádoru. Genetické pozadí pacienta jako faktor ovlivňující výsledek léčby dosud nebylo zkoumáno v takovém rozsahu. Autoři studie se domnívají, že identifikace konkrétních dědičných variant by mohla v budoucnu sloužit jako nástroj pro předpověď toho, jak pacient na léčbu zareaguje.

Prakticky by to mohlo znamenat, že lékaři budou moci ještě před zahájením terapie odhadnout, u kterých pacientů je vyšší pravděpodobnost úspěchu a u kterých naopak hrozí zvýšené riziko vedlejších účinků. Na základě takové informace by pak bylo možné léčbu individuálně upravit, například zvolit odlišné dávkování, důkladnější monitoring po podání buněk nebo preventivní opatření proti toxicitě.

Výzkumný tým zdůrazňuje, že jde o krok směrem k takzvané personalizované medicíně v oblasti buněčné terapie, kdy by se rozhodování o léčbě neopíralo pouze o typ a stadium nádoru, ale i o genetický profil konkrétního pacienta. Takový přístup by mohl zvýšit celkovou úspěšnost CAR-T terapie a zároveň snížit počet závažných komplik