Vědci odhalili, jak pryšec křížatý řídí růst buněk tvořících latex

Vědci popsali molekulární mechanismus, který řídí růst laticiferových buněk u pryšce Euphorbia lathyris, známého také jako pryšec křížatý. Studie nazvaná „A HAT7/ATHB13/Brassinosteroid signaling module mediates growth of laticifer cells in Euphorbia lathyris vyšla 16. října 2026 v časopise Plantae a zaměřuje se na to, jak rostlina řídí vývoj struktur odpovědných za tvorbu latexu.

Laticifery jsou koenocytické buňky, tedy buňky s mnoha jádry v jediné společné cytoplazmě, které produkují latex. Jejich vývoj je poměrně náročný, protože vyžaduje koordinaci několika procesů najednou. Buňka se musí prodlužovat, což souvisí s roztažností buněčné stěny, musí správně uspořádat svou cytoplazmu a zároveň reagovat na hormonální signály. Právě propojení těchto tří úrovní autoři studie sledovali.

Klíčovou roli podle výsledků hraje signalizační modul složený z transkripčních faktorů HAT7 a ATHB13, který je navázán na signalizaci brassinosteroidů. Brassinosteroidy patří mezi rostlinné hormony známé tím, že ovlivňují prodlužovací růst buněk. Nový poznatek spočívá v tom, že právě tento modul zprostředkovává růst laticiferových buněk u Euphorbia lathyris.

Důležitým nástrojem výzkumu byl mutant označený pil13, což je zkratka pro „poor in latex 13, česky přibližně „chudý na latex 13. Jak název napovídá, jde o rostlinu s narušenou tvorbou latexu. Studium mutantů tohoto typu patří k běžným postupům genetiky, protože porovnání se standardní rostlinou umožňuje odhalit, které geny a dráhy jsou pro daný proces nezbytné.

Pryšec Euphorbia lathyris je z hlediska výzkumu zajímavý právě proto, že v rostlině tvoří latex bohatý na látky, které jsou předmětem zájmu v několika oborech. Laticifery se objevily nezávisle u řady nepříbuzných skupin rostlin a latex slouží zejména jako obrana proti býložravcům a patogenům. Pochopení toho, jak se tyto buňky vyvíjejí a jak jejich růst řídí hormonální dráhy, proto přispívá k základnímu poznání vývoje rostlin. Zároveň může být výchozím bodem pro budoucí práce, které by se zabývaly cíleným ovlivňováním množství či složení latexu.

Z dostupných informací vyplývá, že studie popisuje hlavně regulační vztahy uvnitř buňky a mezi hormonální signalizací a transkripční kontrolou. Podrobnosti o tom, jak přesně jednotlivé složky modulu na sebe navazují a do jaké míry lze zjištění zobecnit na jiné rostlinné druhy, z uvedených údajů nelze posoudit. Totéž platí pro případné praktické využití, o kterém zadané informace nic nesdělují.

Zveřejnění v časopise Plantae zapadá do dlouhodobého zájmu o regulaci vývoje specializovaných rostlinných buněk. Laticifery jsou přitom v tomto ohledu neobvyklým modelem. Na rozdíl od většiny rostlinných buněk jsou koenocytické a mohou dosahovat značné délky, takže jejich růst klade zvláštní nároky na koordinaci buněčných procesů. Identifikace konkrétního modulu, který tento růst propojuje s hormonální signalizací, tak doplňuje dosud poměrně skromné znalosti o molekulárních základech vzniku latexonosných buněk.

Práce ukazuje, že růst laticiferů není řízen izolovaně, ale je součástí širší hormonální sítě, v níž mají brassinosteroidy významné místo. Spojení transkripčních faktorů HAT7 a ATHB13 s touto dráhou nabízí konkrétní výchozí body pro další experimenty, například ověření funkce těchto faktorů v jiných druzích tvořících latex. Zda se podobný mechanismus uplatňuje i u dalších rostlin s laticifery, ukáží teprve následné studie.

Výzkum tak přispívá k lepšímu pochopení toho, jak rostliny vytvářejí a udržují struktury potřebné pro produkci latexu, a ukazuje, že mutant pil13 může být užitečným nástrojem při dalším zkoumání této problematiky.