Vědci objevili, že bakterie v teplejších afrických řekách účinněji tlumí únik metanu než v Evropě

Řeky po celém světě uvolňují do atmosféry metan, jeden z nejvýznamnějších skleníkových plynů, avšak zdaleka ne veškeré množství tohoto plynu vzniklého v sedimentech a vodních tocích se dostane až na povrch. Podle nové studie oceánografa Alberta Borgese z Univerzity v Liège existuje v říčních ekosystémech přirozený biologický mechanismus, který část metanu odstraní ještě předtím, než unikne do ovzduší. Jde o takzvanou mikrobiální oxidaci metanu, proces, při němž určité bakterie tento plyn doslova konzumují a přeměňují jej na méně škodlivé sloučeniny.

Borges se svým týmem zkoumal tento jev na dvou geograficky i klimaticky odlišných lokalitách – v belgických řekách a ve vodních tocích v Africe. Cílem výzkumu bylo zjistit, do jaké míry tento „biologický filtr“ dokáže tlumit únik metanu do atmosféry a jak se jeho účinnost liší podle podmínek prostředí. Výsledky ukázaly, že mikrobiální oxidace metanu je výrazně aktivnější v afrických řekách než v těch belgických.

Vědci to přičítají zejména vyšším teplotám vody v tropickém a subtropickém pásmu, které bakteriím odpovědným za odbourávání metanu poskytují příznivější podmínky pro růst a metabolickou aktivitu. Zatímco v chladnějších evropských řekách probíhá tento proces pomaleji a méně efektivně, africké vodní toky díky teplejšímu klimatu umožňují bakteriím zpracovat větší podíl metanu dříve, než se dostane na hladinu a unikne do vzduchu.

Přestože jde o zajímavé zjištění dokládající, že přírodní ekosystémy disponují určitou vlastní schopností regulovat množství skleníkových plynů, výzkumníci zároveň upozorňují na omezené možnosti tohoto mechanismu. Biologický filtr totiž zdaleka nestačí k tomu, aby vyrovnal rostoucí objem metanu, který se do řek dostává v důsledku globálního oteplování a zvýšeného znečištění dusičnany.

Oteplování planety totiž urychluje rozklad organické hmoty v sedimentech a mokřadech, což vede k produkci většího množství metanu. Současně zemědělský odtok bohatý na dusičnany, pocházející především z hnojiv používaných na polích v povodích řek, mění chemické složení vody a narušuje přirozenou rovnováhu mikrobiálních společenstev. Tyto změny podle vědců oslabují schopnost bakterií metan efektivně odbourávat, čímž se čistý efekt biologického filtru dále snižuje právě v době, kdy by byl nejvíce potřeba.

Borges zdůrazňuje, že výsledky studie mají význam nejen pro pochopení uhlíkového a metanového cyklu v řekách, ale i pro globální klimatické modely. Řeky totiž dlouho stály na okraji zájmu klimatologů, kteří se primárně soustředili na oceány, mokřady nebo tání permafrostu jako hlavní zdroje metanu. Nová zjištění ukazují, že i tekoucí vody hrají v celkové bilanci skleníkových plynů nezanedbatelnou roli, a to jak jako zdroj emisí, tak jako místo jejich částečné eliminace.

Výzkumný tým plánuje v dalších fázích studia rozšířit sledování i na další regiony světa, aby zjistil, zda se podobný vzorec – tedy vyšší aktivita mikrobiální oxidace metanu v teplejších oblastech – potvrdí i jinde. Cílem je vytvořit ucelenější obraz o tom, jak přesně různé typy říčních ekosystémů reagují na kombinaci rostoucích teplot a zemědělského znečištění.

Vědci varují