Medicína | Novinky 16. 11. 2026

Peptidy z podcastů nejsou totéž co léky, varuje farmakoložka

Peptidy Z Podcastů Nejsou Totéž Co Léky, Varuje Farmakoložka

Peptidy, o nichž se v poslední době hovoří v souvislosti s regenerací těla a hubnutím, se dostaly do hlavního proudu i díky vlivným podcasterům a politikům. Na webu The Skeptic o tom 13. listopadu 2026 napsala Alice Howarth, výzkumnice v oboru farmakologie a terapeutik na University of Liverpool a místopředsedkyně Merseyside Skeptics Society. Upozorňuje, že mezi schválenými léky na bázi peptidů a produkty, které si lidé píší do podcastových rad, je zásadní rozdíl.

Pozornost veřejnosti podle autorky vzbudil především Joe Rogan, který o peptidech mluvil v několika epizodách svého podcastu, mimo jiné v roce 2024 v rozhovoru s Russellem Crowem. Podle Rogana peptidy pomáhají hojit tkáně, regenerovat tělo a hubnout. Doporučil je prý také hercům Mattu Damonovi a Benu Affleckovi. Do pořadu přišel mimo jiné komediant Rich Vos, který hledal radu ohledně léčby natržené rotátorové manžety. Řeč byla o kombinaci peptidů BPC-157 a TB-500, přezdívané „Wolverine stack“.

Téma má i politický rozměr. Robert F. Kennedy Jr., dnešní šéf amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb, v Rogan Experience prohlásil, že je „velkým fanouškem peptidů“.

Howarth v textu nejprve vysvětluje, o co vlastně jde. Peptid je řetězec aminokyselin spojených peptidovými vazbami, obvykle dlouhý 2 až 50 aminokyselin. Proteiny vznikají složením peptidů. Peptidy samy o sobě tedy nejsou nic podezřelého a v medicíně mají dlouhou tradici. Příkladem je insulin, který tvoří 51 aminokyselin. Od 20. let do 60. let 20. století se při léčbě diabetu používal insulin extrahovaný ze zvířat, poté byl vyvinut první syntetický insulin. Mezi dnešní terapeutické peptidy patří například semaglutid (Ozempic), podobný hormonu GLP-1, který se používá při léčbě diabetu i při hubnutí. Peptidová léčiva se uplatňují také u HIV, rakoviny a chronické bolesti.

Právě proto je podle autorky snadné peptidy zobecnit a tvrdit, že když fungují jedny, budou fungovat i další. Tak jednoduché to ale není. Terapeutické peptidy mají krátký poločas rozpadu v těle a většinou se musejí aplikovat injekčně, protože vyvinout jejich orální podobu je obtížné. Schválené přípravky navíc procházejí testováním a výrobou v klinické kvalitě.

Jiná je situace u výzkumných syntetických peptidů, které si kupují biohackeři. Ty podle Howarth nejsou určeny ke kontaktu s lidmi a nemají klinickou kvalitu. Autorka je řadí do zcela jiné kategorie než schválená terapeutická léčiva: jde o látky neregulované a netestované. Zatímco u registrovaných přípravků je známo složení, dávkování i rizika, u produktů z internetových obchodů pro výzkumné účely nic z toho zaručeno není.

Howarth tak ve svém textu odděluje dva světy, které se v diskusích o peptidech často míchají. Na jedné straně stojí léky, které mají za sebou klinické zkoušky a dohled regulátorů, na druhé injekce, které si lidé podávají na základě doporučení z podcastů a sociálních sítí. Společné mají jen název chemické skupiny, nikoli bezpečnost ani doložený účinek.

Autorka zároveň nezpochybňuje význam peptidů jako takových. Terapeutické peptidy patří k důležitým nástrojům moderní medicíny a jejich vývoj pokračuje. Problém vidí v tom, že popularita několika známých osobností a politiků vytváří dojem, že i volně dostupné výzkumné látky jsou ověřenou a bezpečnou volbou. Kdo uvažuje o peptidové terapii, měl by podle jejího textu vycházet z toho, co prošlo testováním, a ne z toho, co se zrovna doporučuje v populárním podcastu.

Peptidy tedy nejsou ani zázračným řešením, ani samy o sobě nebezpečné; rozhoduje, zda jde o schválený lék, nebo o neregulovaný výzkumný produkt.

Našli jste v článku chybu?

Publikováno: 16. 11. 2026

Kategorie: Medicína | Novinky